Žebrák.

Jaroslav Martinec

Až míra dnů mých bude dovršena, ať chladná ruka smrti povelí. Ó svadni jen, ratolest nalomená! kmen života tě snadno oželí. Neptá se den, kdo v noci zemřel hladem, a kolik bídy k hvězdám pozírá. Boháčům zbývá zlata na diadem a žebrák člověk hladem umírá. Vír života se mocným slovem staví, jak vypravují děje národů. Však žel, že moc je lačna hrdé slávy a blaho slabších dusí v zárodu. Jak mnoho těch, jimž sláva všemohoucí i brány štěstí ruče otvírá! jim přátelství i milost kyne vroucí, a žebrák člověk hladem umírá! Nejchudším jest, kdo na chudobu stůně, kde na sta jiných leskem oplývá, neb že je viděl sáhat po koruně, i důvěry v cnost lidskou pozbývá. A tak i s vírou naděje se ztrácí, o niž se život v bouři opírá. Apoštol zpět se do své chýše vrací, nejchudší žebrák, který umírá.

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

421. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  2. Pobloudilý. (Bohuslav Čermák)
  3. None (Václav Vojáček)
  4. Stella. (Siegfried Kapper)
  5. Pěvcův odkaz. (Jaroslav Martinec)
  6. ŽIVOTA POUT. (Karel Sabina)
  7. II. Aj smrti, až mne bude chtít vraždit ocel tvůj, (Josef Václav Frič)
  8. Večer. (Josef Jaroslav Langer)
  9. Večerní myšlénky. (Karel Marie Drahotín Villani)
  10. MYŠLENKA NA KREV. (František Taufer)