KRYSAŘ Z HAMELN.
„Zříš jej, tam zůstal státi,
na flétnu sladce hrá –
o, jak mé srdce chvátí,
slyšíš-li, matko má?!“
– Je děsný muž ten cizí,
ta píseň smutně zní –
Jak list kdy s bílé břízy
rve vichr podzimní. –
10
„O matko, slyš! – Mně zdá se,
že překrásnou sním báj
o zlatém zámku, jenž v jase
se pne, kde slunný kraj.“
– O, neposlouchej více
a odvrať od něj zrak –
pojď, zlíbám tobě líce
a s čílka prchne mrak. –
„O matko, slyš – v rej svádí
teď veselý ten hlas –
zřím hvozd, kde ve kapradí
jsou víly, plny krás.“
– Víc neslouchej ty tónytóny,
je přelud to a klam –
své ručky spni – slyš zvony,
zvou večer k modlitbám! –
„Hle, matko – k bráně již kráčí –
já musím za ním, v dál –
mně zdá se, že peruť mám ptačí –
zas přijdu – neměj žal.“ –
– O, zůstaň – vrať se dítě –
v mém srdci smutku tíž –
tká večer tajemné sítě –
o vrať se, zabloudíš! –
11
Noc temná v kraj se sklání,
plá v jizbu měsíc bled –
tam matka marně v lkání
své dítě volá zpět.
12