BRUNCVÍK A LEV
[29]
V pralesa se houštinu
směle Bruncvík dere,
kde ztajeno ve stínu
nebezpečí steré.
Dravých šelem mnohý rod
ve slujích kde skrytý,
v sítinách kde číhá vod
netvor věkovitý.
Kde jak břečťan po kmeni
plaz se pne a splývá,
ve kvítí i v lupení
zrádný hmyz se skrývá.
Kde kol v trávě, na keři,
kudy noha míjí,
jedovatí ještěři,
háďata se svíjí.
31
Jako bystřeň hradbou skal
cestu sobě razí,
tak rek v houšť se dere dál
přes zmole a srázy,srázy.
Páž jak ocel, orlí hled,
mečem šelmy drtí,
neleká se hrůz ni běd,
neleká se smrti.
Bez bázně a bez děsu,
silen strastí mnohou,
temnotami pralesů
pevnou kráčí nohou.
Slyš, tu náhle v lesních tmách
strašným zní to skřekem,
jako hrom když ve skalách
divým hýká vztekem.
Jak dub, jejž sklá vichru hněv,
zapraští a sténá,
jak když strašný vydá řev
šelma poraněná.
32
Stane Bruncvík, ztají dech,
ve skráň krev mu buší,
a pak míří, skok a spěch,
nedobré kde tuší.
Hle, tu ve skal zášeří,
v slati kmen kde hnije,
s prapotvorou ještěří
mladý lev se bije.
Nedbá, krev že z mnoha ran
srst mu třísní zlatou,
v lítém boji, zbit a zdrán,
saň rve šupinatou.
Marně však v ni spár i zub
vtíná soupeř smělý,
nezdolána saň, jak dub,
toporu jenž čelí.
V bodlinatém krunýři
netvor trup svůj skrývá,
dráp kam zatne upíří,
rána zeje živá.
33
A když vymrští svůj chvost,
udeří jak mlatem,
sokem smýká, rány prost,
kamením a blátem.
A tak v ryku strašlivém
divě rvou se, štíří,
že se skála chví i zem,
mocně vzduch se víří,víří.
Náhle, jako polnicí
ještěr pozavřeští,
lva kdy mocnou sanicí
tiskne jak v spár kleští.
V strašném zvíře povyku
bezmocné se zmítá –
běda, zdrtí ve mžiku
saň je obrovitá!
Vté však, jako mrákavou
blesk když pozasvitne,
Bruncvíkovi nad hlavou
mocný meč se kmitne.
34
Ranou protne jedinou
hrdlo nechráněné,
z netvora že bystřinou
krve proud se žene.
Děsný vydá ještěr sten,
svíjí se a vrtí,
co rek směle, neznaven,
dobíjí ho k smrti.
A když saň už neživa,
rek, hle, u lva klečí,
rány v zdroji vymývá,
ranným listím léčí.
Divem krotne dravá zvěř,
vděčným vzhlíží okem,
za rekem pak v lesní šeř
tichým spěje krokem.
Půlnocí ať kráčí rek,
zlatoleskem raním,
pokorně, jak beránek,
všude lev jde za ním.
35
Dálná pouť ho neděsí,
strázeň nezaráží,
pod širými nebesy
bdělou vždy je stráží.
Vichřicí je v útoku,
divou bouří v boji,
jak štít reka po boku
v nebezpečích stojí.
Tak jdou spolu v jas i v stín,
v pohodě i v tísni,
a jich mnohý, smělý čin
v mnohé žije písni.
36