VÍTĚZSTVÍ
[89]
Jede rek ve zbroji zářící,
na bílém jede on koni,
na hlavě perutnou přílbici,
mocný meč s boku mu zvoní.
Na kopí jeho vysokém
skvoucí se praporec míhá,
kde v poli krvavě zardělém,zardělém
lev bílý hrdě se zdvíhá.
A když rek udeří v zlatý štít,
v šíř i v dál zvonem to zvučí,
a v stříbrný roh když zaduje,
jak bouře v mraku když hučí.
A po levici rekově
jun jede v odění skvělém,
po boku jeho mocný lev
s komoněm v kroku jde smělém.
91
Kdo znát chceš, kdo ten bohatýr,
sem spěš a pohlédni blíže!
To Bruncvík sám je, reků květ
a české země kníže!
To Bruncvík s jarým je kněžicem
a se Ivem, věrným svým druhem,
jenž od vítězství k vítězství
hřmí polem, lesem, i luhem.
A kudy rek jede, z chmur jasní se kraj,
jak z noci zoře když svítá,
a zburcován zjařmený vzbouzí se lid
a radostně knížete vítá.
A vítá ho, zdraví a jak jeden muž
hned ke lví se korouhvi staví
a za rekem se zbraní na vraha,
jak příval žene se dravý,dravý.
Vítězně Bruncvík řítí se vpřed,
jak orel úsvitem ranním
a cizáků mečem Ibi utíná,
jak druhdy zlým drakům a saním.
92
A rozmetá vrahy, jak vichřice dým,
a sruby jich zteče a valy
a dál hřmí, hrad kde knížecí
v mrak pne se na úskalí,úskalí.
Tu rukavici svou železnou
v dubovou veřej vmete –
„Je kníže Bruncvík před branou,
vojvodě svému rcete!
„JeJe kníže Bruncvík před branou
a hrad svůj sobě žádá,
i věrnou choť, jež z křivdy zlé
v žaláři léta strádá!
„AA rcete, Bruncvík že z půdy té
ni o píď neustoupí,
dokud své země svobodu
svým mečem nevykoupí!“
Tu svolá vojvoda rytířstva voj
a těžkou dá otevřít bránu,
a jako tur v čele svých žene se v boj,
by soku zlou uchystal ránu.
93
A sta s kopí praporců zavlaje,
sta mečů v slunci se blýská,
sta luků o toulce zazvoní,
sta štítů o sebe tříská.
Sta dutých rohů zahřímá,
sta kotlů bouřlivě víří –
„Ó, prchej, kníže Bruncvíku,
já rozmetám voj tvůj, jak pýří!
Já rozmetám voj tvůj a tebe s ním,
jak listí, vichr jež honí,
a kosti tvé do všech světa stran
roznesu kopyty koní!“
Tak vojvoda zařve a řítí se vpřed
a za ním druž jeho skvělá –
Tu zasviští povětřím Bruncvíkův meč,
jak orlí by peruť kol hřměla.
A v prachu juž hlava je vojvody,
pod přílbou s hlavou supí,
a za ní hlavy cizáků
v strašnou se hromadu kupí –
94
A bezhlav, hle, za sokem padá tu sok,
jak stromy když vichřice kácí,
a Bruncvík kol seče a rube tu dál,
neznaven děsnou svou prací,prací.
A poslední když klesá vrah
na sbitých druhů stohy,
tu zastaví Bruncvík svou krvavou seč
a slavně dá zatroubit v rohy.
A slavně dá troubit a v kotle hřmít
a vítězně žene se branou,
a rozbíjí žalář a ke hrudi
choť vine milovanou –
Choť věrnou, junáka i lva
rek v mocném tu objetí svírá,
a rohy kol zvučí a jásá lid
a vzývá bohatýra.
Tak Bruncvík kníže mečem svým
zažehnal země své bědu,
a v slávě zased’, lidu štít,
na zlatý stolec dědů.
95
A mocně vlád’ a ctí se skvěl
nad světa knížaty všemi –
I byl pak boží mír a jas
nad celou českou zemí.
[96]
OBSAH:
Zpěv I. Výprava Strana 5
„ II. Plavba do zámoří,, 11
„ III. Ostrov Jantarové hory,, 19
„IV. Bruncvík a lev,, 29
„ V. Bruncvíkův stesk,, 37
„ VI. Boj s drakem a divotvorný meč,, 47
„ VII. Na moři,, 57
„ VIII. Král Astriolus,, 65
„ IX. Návrat,, 81
„ X. Vítězství,, 8889
[97]
BRUNCVÍK
Národní rapsodie o X zpěvech
Napsal
KAREL DEWETTER
Obálku nakreslil Josef Kočí
Vytiskly
Grafické závody Neuber, Pour a spol.
v Praze
pro nakladatelství
ŠOLC A ŠlMÁČEK,
společnost s r. o. v Praze II
1933
[99]
SPISY KARLA DEWETTERA:
Ballady, 1904.
Zpěvy duše, 1905.
Malostranská trilogie, 1910.
Skřítek Puk, 1911.
Příhody Damiánovy, 1913.
Náš pradědeček, 1913.
Zlatý věk, 1915.
Můj strýc Silvestr, 1916.
Rukopis v láhvi, 1916.
Hřích Jany Grimové, 1917.
Granátník císařův, 1917.
Poklad „Mary Glowe“, 1917.
Listy z Vltavína, 1918.
Mrtví žijí, 1919.
Česká píseň, 1919.
Román Richarda Loma, 1920.
Pohádka o domově, 1921.
Pramen, 1922.
Tabatěrková princezna, 1922.
Drahokam s hvězd, 1923.
Světla buditelů, 1924.
Poslední cop, 1926.
Děti revoluce, 1926.
Městečko na ostrově, 1926.
Loupežníci z českých lesů, 1927.
Nebeská romance, 1927.
Jihočeská elegie, 1929.
Zlatý kolovrat, 1930.
Jezerní panna, 1931.
Píseň o plavci a mořské víle, 1931.
Zelená čepice, 1931.
Dáma v zrcadle, 1932.
Bruncvík, 1933.
E: ts; 2007
[100]