Jsou doby zlé. Dnes přítel vzácný jest a cenný,
sám Říma velekněz kdy vydal na vás klatbu.
Boj hlásá vám a okovy a smrt a pleny.
Kdo padne v poli s ním, zde nemá odpuštění,
kdo dá se na milost, buď za otroka prodán,
kdo po obchodu jde, haj svobody a jmění.
Já nesoudím, co s otcem křesťanstva tě dvojí,
teď slouže vám. Jdu vaším jménem na odvety:
boj, lup, měst zážehy mstu vaši upokojí.
Jak orel hor spár brousím tvrzí o balvany,
jak sokol ve křoví rvu bílé holubice;
jsem strakou na zlato, výr – Říma na havrany.
Plať! kdo chce duši tuto uchovati v těle,
plať! kdo chce míru doma, plať! chtě válku v poli,
plať, obci svobodná, jsem tvůj, hrom v nepřítele!
Kdo platí poctivě, mou pěsť má i mou péči!
Proč Pise lakomé jsem služby vypověděl?
Jen tučnou náplastí se jízvy meče léčí.
I onen Samaritán – z Písma důkaz vedem –
lil raněnému do ran oleje a vína,
ba nadto krčmáři zaň ještě platí předem.
Plať! Pak mou rukou veden po svém soku šlapeš!
Mám tlupy oddané a vítězné. Chtěj s námi:
tvým pověžným buď císař, kaplanem tvým papež!
Jen k spravedlivým potom údělům mi kročte!
Vy žold, my pěsť a hlavu. Krev jest vláha těžká –
i vítěz nezištný si každou krůpěj počte!
A měl by po právu si čítat dvojnásobně!
Krev za vás padlých – tolik přátelů vám méně,
krev padlých proti vám – a nepovstanou zlobně.
Jsem žoldák poctivý. Váš! Nekupčím už: Kdo víc!
Kdes padna s tlupami, nic potom nechci na dlaň,
jsa ovšem vítězem, plen dělím na polovic.
Dva constablové moji po Faenze pádu
– krev chladná englantská, jak ona v mých i žilách –
mně o zajatou mnišku vedli spor a vádu.
Jest onoho i toho mladá panna cudná.
Což metat los, jak pohan o Kristovu sukni?
Jsem poctivý, chci kázni. Pochyba miň bludná:
Jak na kolenou klečí beruška ta stichlá,
já rozvrhnul ji dýkou od hrudi až k lůnu
bez necty panenství; mrouc, jenom vděčně vzdychla.
Dím bez chlouby ten doklad slavné Signorii:
Hle, není ve mně lsti. Kdy kořisti se dělí,
ni svojím nejdu po zvůli; v jich úctě žiji.
Mé hvězdy smrt-li velí ve vašich mně službách,
buď psáno kancléřem též do závazných úmluv,
co jako křesťan chovám v posledních pak tužbách:
Mne jednou pochovej dÓm Florencie skvělý!
Hrob v lodi tam se znač mi zlatou jména stuhou,
kde psanci Dantovi Jste pohřeb odepřeli.
Já rodem cizinec, jsem vaším věrným sluhou.