A NEMÁM ODVAHY...

Josef Rosenzweig-Moir

A nemám odvahy tu růži utrhnouti, tu hříšnou růži s leskem žlutavým. Ač snů mých hrady již se zvolna v trosky hroutí, svým pyšným touhám nových nestavím. Jsou zraky dávno již tou rozcukány touhou, i srdce tichá touha rozjitří. Po hrozné cestě té, jež byla zlou a dlouhou, prý bílé ráno přijde nazítří. Však ne, já nevěřím: to jenom vítr dneska burácí děsně poli, přes lesy. Snad řekneš: naděje je stále ještě hezká. – – – Pavouček malý přízi přede si. A zbývá jenom už ji komus na krk hodit s bázlivým pomýšlením na zkázu, dušičku hříšnou ještě vysvobodit posledním zadrhnutím provazu.

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

174. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. STARÁ PANNA. (Karel Skřivan)
  2. TOUHA PO SAMOTĚ. (Antonín Klášterský)
  3. TŘI JIZBY. (Antonín Klášterský)
  4. BŮH SE VRÁTIL. (Karel Mašek)
  5. Tak krásná růže na troskách (Gustav Dörfl)
  6. STARÁ VES. (Jan Opolský)
  7. VIII. A přece jsem pár zachyt paprsků, (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. Sonet o antice a vlasech. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Kdys v dumách... (Růžena Jesenská)
  10. Parka písní. (Jaroslav Vrchlický)