JSOU VÝŠKY PYŠNÉ...

Josef Rosenzweig-Moir

Jsem v úpadku. I smát se zapomínám. Můj smutný hrad se v trosky rozpadá. I bude třeba obrátit se jinam, až dozpívána bude ballada. Jsou výšky pyšné, nedohledné kdesi, slunce v nich hýří, mládí kvete tam, jsou zlatá pole, neprostupné lesy, jas života a skvoucí lásky plam, hlas zvonů kraj ten v hedvábné mhy halí, a stále měkká jarní nálada. Tady je tma a někdo pláče v dáli, kde nad ruinou slunce zapadá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

367. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  3. STÍN. (Antonín Klášterský)
  4. Vánoční. (Růžena Jesenská)
  5. Jarní větry. (Alois Škampa)
  6. Zimní projížďka. (Emanuel Miřiovský)
  7. Píseň beze slov. (Adolf Heyduk)
  8. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  9. VE STARÉM HNÍZDĚ. (Alois Škampa)
  10. Zlatý sníh. (Alois Škampa)