MONOLOG

Božena Benešová

Ten zimní den, ach jak je podivný tím šedým svitem, který ulpívá i na barvách, jež prošly jeho lázní. Ten zimní den je holý jako skála, jež odráží se v kalné hlubině, ne skála, on jen odraz její je, a nemá svého nic než tušení, že kámen pustý, kterým vznikl zde, by mohl také jakýs život mít. Ten zimní den... A srdce mé se ptá: Co je mi po těch pustých haluzích, jež jako pavučiny příšerné povlekly obzor malomocenstvím? A co mi po těch lánech posměšných, jež ukázaly ve své nahotě i stvolů pár. Slyš! Stvolů. Vzešlo teď, co vzejít nemělo: semeno, ztracené kdys v žatvy čas, jež mohlo chlebem být, však chtělo žít... nu žije... žije přec, teď vzešlo... bědné stvoly, jak je vám, když rozvlní vás severáku dech, neb když vás také jíní pohladí? A odpoví: Můj život jde tou řadou zimních dní jak šedá mlha, jež se jimi vleče a bez hranic a tvaru přechází z jednoho do druhého... zda znamená ten vleklý chlad a dočasný přec něco hodinám? Zda cítí ho ty chvíle zoufalství? Zda zrodil on je, neb ony jej? Je těžko slova najít pro obraz, jejž v kalužině stvořil dýmu stín. A nechci slov a nechci obrazů... Jen mluvit chci, by pocitů mých splet’ se mohla držet na těch slabikách, jak drží jehličí se na stromech a na obloze mraky, dokud neznámá je síla neschvátí a nevrhne v nic.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

301. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HOLUB POSEL (Jan Opolský)
  2. XXXI. Po dnech rozkoše, má drahá, (František Ladislav Čelakovský)
  3. SLUNCE. (Kamil Berdych)
  4. HOMO URBICUS (Arnošt Procházka)
  5. SÍMĚ BOLESTI. (Sigismund Bouška)
  6. Zimní večery. (František Švejda)
  7. PLANOUCÍ TVÁŘ (Rudolf Medek)
  8. ET TOUT EST EFFRAYANT LORSQU’ON Y SONGE (Arnošt Procházka)
  9. NA VELKÝ PÁTEK. (Petr Křička)
  10. XVII. Vždy třetí s půlnoci – co, proč mě budí? (František Leubner)