HOLUB POSEL

Jan Opolský

Je peří lehčího až nad poprašek sněhu, živ zdánlivě jen pro tužbu a něhu, pro sen a žel, jsa poslem srdcí u významu jasném on pojí dálky, nad nimiž my žasnem, když přeletěl. Vzkaz, bílý svitek nese na své šiji, s ním hory, lesy, údoliny míjí, či jezer klín, kde milenka, slov roznícených lačná, jej hledá zrakem mezi šedí mračna jak vlídný stín. Má zasvěcenou mlčenlivost sluhy, tak věrné duše nemá posel druhý, co svět jich znal; jsa vyslán, letí, vody, lány míjí a dopis touhy nese na své šíji, bez konce dál. Je věčně tich. Má hrdlo zpěvu prosté, neb v tichu jen květ pravé touhy roste a v útají! Pak perutě se nekonečnem vzdují a ve mračnech se s blesky pozdravují a srůstají.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1235. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. * * * (Josef Merhaut)
  2. Píseň boru. (Karel Dostál-Lutinov)
  3. BETLEM. (Arnošt Ráž)
  4. ET TOUT EST EFFRAYANT LORSQU’ON Y SONGE (Arnošt Procházka)
  5. PŘED ROZKVĚTEM. (Antonín Sova)
  6. Ironické sloky. (František Taufer)
  7. HLADINA (Rudolf Medek)
  8. MONOLOG (Božena Benešová)
  9. Polosen. (Eliška Krásnohorská)
  10. Nocturno. (František Taufer)