KRÁL LUDVÍK U MOHAČE.

Adolf Heyduk

Líp mužná smrtspěš, kdo jsi muž než poroba a hana, zas válkou straší světy hněv Turka Solimana.“ Tak krále Ludvíkův zní vzkaz, a postojmo i kleče lid v chrámích přísahá mu zas na říšského hrot meče. A ještě herold nedozval, vše v tábor kluše chvatem: na vraném koni Ludvík král a Šlik s ním na brunatém. I sklíčený dnou palatin jel na kočáře k boji, na klenbě čela chmurný stín, skvost na červcovém kroji. Koločský arcibiskup sám, Pál Tomori jest vůdce, lid Bohu poručil i chrám jda na křesťanstva škůdce. Kdys láskou zklamán k mnichům šel a šťasten probředžalem: svět údělem proň mitru měl a berlu s pluvialem. Jak papež chtěl, tak vykonal a vstoupil vojsku v čelo; vždyť Frankopan i Salm se bál, jak zle se v Uhrách dělo. Kněz Pavel v brnění ctný rek, vojsk velicím je pánem, kdo hledě na něho by řek’, že býval Františkánem? Koločský arcibiskup Pál, kněz z železa a krve, kdo řekby, jak tu s mečem stál, že bosákem byl prve. V boj!“ velel, „ztrestán budiž pych, jenž svatá zabral místa, v boj! třicet tisíc záložných Jan Zápolský nám chystá. Z Čech přišel bohatýrů květ i s lidem v těžké zbroji, nuž, nechať přijde celý svět, my utkáme ho v boji. Meč k boku dejte, k hrudi plát a šišák chranou čelu!“ – Král zatím s paní nastokrát se loučí na Čepelu. – U Tolny meškal mladý král pln úzkosti a strachu; kněz Pavel zvědače se ptal: Mluv, kde jsou Turci, brachu!“ Oj, pane, Bělehrad pad’, sbor Turčínů, sbor turů nás tísní na bocích i vzad...“ Nuž, na tedy, vzhůru!“ A vůdce Pavel z pluků všech voj u Moháče staví, v něm pod Šlikem sbor jezdců z Čech a s Trepkou polské davy. Na jednom křídle Pereň jest a na druhém Jan Tahi, vzad s králem biskupů jde šest bít s křesťanstva se vrahy! Sbor mnichův s černým praporem kol Ludvíka se těsná, a střely sviští tam a sem, úboč duní lesná. – Kněz Tomori se pustil v boj a statečně to sbírá, však Turka Belibega voj Velký Ňarad svírá. Leč zpět je hnán a pokořen a Ludvíkovi plaše kmet Báthory rozjařen: Dnes vítězství je naše! Vrah prchá svatým mečem hnán...“ Ba ne, viz, hůř se děje, smrt rozkácený Soliman z děl v naše vojska seje! Hle, janičárů spor a vzdor, co v cestě, všecko maří; dým roste jako mračna hor...“ a Ludvík siná v tváři. Tiskšišák na mladistvou skráň a chvěje se a trne, leč Soliman jak lítá saň na králův sbor se hrne. Voj s vojem bil se zas a zas ó, hrozné Turků pluky! Zhledmladý biskup Pereň v ráz, však nedal meče z ruky. I Brodarič i Raskay zbled’, i Kallay: všecko zbledlo; krev horká změnila se v led; ej, ukrutně se vedlo! Šlik s Trepkou v boji; Turek žas’, Čech s Polákem jak sochy: Vrah lítý nepovalí nás, my známe svoje hochy! Nás právem železnými zvou, těch Moslim nepokoří, jen maďarští nestrhnou nás při úprku oři! – “ V před, mužně v před, než blíž se hnou, ty žluté sršňů roje, jen maďarské nestrhnou nás při útěku voje.“ Leč strhly. „Vůdce Pavle, slyš, zlá hvězda tebe vedla, jak někdy láska, na vždy již ti sláva meče zbledla! Jeť zrádce Zápolský Tvůj Jan, tam v Segedině mešká; tvá ruka klesla množstvím ran a hrůzou hlava těžká! – Sbor Pálův potřen; dřív kde stál, vrch pozvedá se trupů; s králem prchá z boje v dál, krev na pleci i chrupu. S ním Acíla a Cedrys jen tam v kouři děl se ztrácí; ej snadnou v nešťastný ten den Soliman práci. – Voj křesťan pobitběsný rej vrah Turčín stíhá voje... Ó Pane Bože, pomáhej! Toť hrozný konec boje. Vše marno, k posile nechť všem kříž primas Salkan zvedá, nechť modlí se... Hle purpurem skráň mu rudne šedá! Čech s Polákem smrt kolem sel, leč nadarmo se bili, v písek u Moháče, žel, krev družně vycedili. Šlik padnul, pod ním ořů pět, a s Šlikem statných mnoho: zbit české šlechty bujný květ jezdce na jednoho. Kmen Zlínských uschl, Loubských pad a Vřesovských mřel v nachu, jen s králem unikvoje v zad pan Jindřich ze Žampachu. PadKořenský a Kolovrat, a Kutnour pozbyl hlavy; lev bílý plný rudých lat byl stržen se zástavy. S ním klesla volná česká říš, ó běda, běda, běda! Vrah zlícen pomstou na nejvýš i dítě rve i děda. Voj Uhrů stíhán do všech stran a do všech země lánů; pět biskupů sťal Soliman a k tomu pět set pánů. Dal Tomoriho na kůl vbít, všech prvního v tom davu, snad že chtěl vojů hlavou být, dávno ztratil hlavu. Sbor, jenž se první trh’, sťal hned, že k nejzpupnější haně, tlum chabých bab, s ním válku ved a k boku připjal zbraně. Vzal Šárkanovu lebku v plen i Drágfiho pln zlosti; vše trestáno, kdo padli jen, jsou pokut navždy prosti. Ó hrozný čas, ó děsný čas, den poroby a zrady, Zápolský slaví hodokvas, a král? Kde král je mladý? Kam zabočil, kam zaskočil, kde čeká, kde se kryje? Je v bezpečí, je zdráv, je čil, kde spí, kde sní, kde žije? nežije, mrtev jest, konec jeho strachu; tu mladé králové dal zvěst sám Hložek ze Žampachu: Král na dunajských močálech, přes bahno Čelepatky, chtěl s ořem na břeh; trhse břeh a pán i kůň kleszpátky. Kde řeky rozlévá se proud a v stálém pláče hoři, v kalné hloubcehrozný soud je pohřben na svém oři!“ Ó hrozný Jana stětí den, ó hrozná sudba s výše... Král Ludvík ztratil život jen, leč svobodu dvě říše!

Patří do shluku

michna, šlik, kacířský, cizák, chám, žoldák, bavor, hanuš, zikmund, bavorák

47. báseň z celkových 220

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Adolf Heyduk)
  2. BEDŘICH Z FALCE. (Adolf Heyduk)
  3. None (František Chalupa)
  4. Pokuta odpadlíků. (Adolf Heyduk)
  5. Záviše z Falkenštejna. (Adolf Heyduk)
  6. ZDENĚK LEV Z ROŽMITÁLA. (Adolf Heyduk)
  7. SOUPEŘ. (Adolf Heyduk)
  8. UMÍRÁČEK (Rudolf Illový)
  9. KRÁL JIŘÍ. (Adolf Heyduk)
  10. ČAPEK ZE SAN. (Antonín Klášterský)