Duma velikonoční.

Adolf Heyduk

Už zkvetl bez, a každá mez hruď kyprou chudobkami zdobí, a špačků sbor slét’ na úpor a hnízda spravuje a robí. Tlum pěnkavic vždy víc a víc na buků haluzích se množí, a skalám v žas vln stádo zas se válí v říčky úzkém loži. Viz slunce zjev, tvář jako krev, a zlatých jisker plné oči, kam hledne, již květ pučet zříš, a plno radostí, kam kročí. Ve starý hrad jde dětí řad, druh starší vesel napřed těká; tam z vrb a jiv, jež zná juž dřív, píšťalka nejlépe se svléká. Hle, družce vděk, prut kočiček hoch hojné ze zásoby dává: „Na letorost, vždyť mám jich dost!“ a vesel nad hlavou jím mává. A mladý lid jde do rokyt a – divnéť projevy jsou lásky – v ně nazírá a vybírá nejlepší proutky na pomlásky. Ach, znám to, znám a vzpomínám, ač věku půl juž zatím leží, co dřív jsem žil a co těch chvil zas ze všech koutů vstříc mi běží.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

272. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Klíčení. (Adolf Heyduk)
  2. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  3. Perly. (Adolf Heyduk)
  4. Jasno. (Adolf Heyduk)
  5. MLADÉ DÍVCE. (Antonín Sova)
  6. BABÍ LÉTO. (František Serafínský Procházka)
  7. IX. V horách. (Adolf Heyduk)
  8. Líhnutí. (Adolf Heyduk)
  9. Mlč! (Adolf Heyduk)
  10. Temné a zkalené... (Adolf Heyduk)