Rostu!

Adolf Heyduk

Vždy spjatou stéblem povázky mám na klobouku čerstvou kytku vřesu, a smavé v oku obrázky, když jako sokol na hory se nesu. Mám všude samou potěchu, kam širákem svým svěžesti pln kynu, když vedro, lehnu do mechu, a perel zdroj mě pohostí, když hynu. Mně ubrouskem jsou lučiny, kraj klobouku mou číší, nebo dlaně, mou síní kypré bučiny a horským kvítím malované stráně. Kdy sklání noc své peruti, hor pohostí mě chata nízká, chléb černý vždy mi po chuti, však zlaté zvěsti slýchám u ohniska. Než slunce vrchům na skráně dá rudý vínek z plamenného zlata, vstříc pospíchám mu do stráně, a všude je má duše krásou jata. Hle, co těm ptačím perutím proud bystrý rozdal rosných skvostů! a zpátky-li se obrátím, zřím na svém stínu udiven, že rostu.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

49. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Drobné děje. (Adolf Heyduk)
  2. None (Adolf Heyduk)
  3. None (Adolf Heyduk)
  4. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)
  5. ŠOTEK (Josef Holý)
  6. Ráj mladosti. (Adolf Heyduk)
  7. V odpočinku. (Adolf Heyduk)
  8. None (Adolf Heyduk)
  9. Perly. (Adolf Heyduk)
  10. Péro sokolí. (Svatopluk Čech)