U vidění*)

U vidění*)
Byla paní u vidění, oblékly ji v rubáš lněný, položily do komory, uzavřely na závory, a při zvonů znění zrána bude paní pochována. – Ve světnici manžel sedí, smutně na své děti hledí. Jsou jak ptačátka neblahá vyhozená z hnízda nahá, jako v podzim mladá růže, která pro mráz kvést nemůže. *) „Byl u vidění“ užívá se na mnohých místech Čech „byl zdánlivě mrtev“.
25 „„Nebude tam matce zima?““ – „Nezná mrazu, kdo tak dřímá.“– „„Otče, v komoře cos praská.““– „Leda myška někde mlaská!“– „„Otče, v komoře cos klepe!““– „Vrabec to snad v okno tepe!“– „„Otče, vždyť tě matka volá!““ „Dítě, důmněnka to holá!“ V komoře to volá, buší: „Spaste lidé moji duši!“ A za ránou zase rána: „„Za živa jsem pochována!““– Ze komory služky vedou nebohou svou paní bledou. Bledá tvář, jak chrpa ústa, vypouštějí slova pustá. 26 „„Vítám, ženo, bohu chvála, že jsi zase z mrtvých vstala!““ Na svém loži paní sedí, němě ku podlaze hledí. „„Otče, zůstaň stát před námi, já se, otče, bojím mámy!““ „Modlete se, bohu chvála, že vám matka z mrtvých vstala.“ „Byla jsem jen u vidění, strašlivé jsem měla snění. Viděla jsem muka boží, pro ty, kteří cizoloží. Ve dne nazí v ostrém hloží, v noci na ohnivém loži. A když z lože oheň prská, tu druh druha plamem mrská.“ 27 Ani slova víc nehlesne, na lože zpět mrtva klesne. A při zvonův znění zrána, byla přece pochována. 28