Když na smrt někdy pomyslím,

Josef Barák

Když na smrt někdy pomyslím, Když na smrt někdy pomyslím,
mráz děsný tělem běží; hrob bývá příliš hluboký, a člověk sám v něm leží.
Až umru, bratří milení hrob sami vykopejte; bych lidem přece blíže byl – jen v mělký hrob mne dejte. 52