Setkání.

Setkání.
V košíku z fial kytice. Na tváři růží pel, jakoby půvab dennice červánek přeletěl. I spěchá lesem ke městu a snivý klopí hled. V tom jezdec přijel na cestu je stár a v tváři bled. 7 A bral jí z rukou květiny. ,Jak z daleka že jsi?‘.jsi?‘ „Můj dobrý pane, z dědiny tu stranu za lesy.“ ,Tam na samotě?‘ „Naše chýž.“ ,I zahrádka?‘ „Jak dlaň.“ ,Kdo matka tvá?‘ – „Ta mrtva již.“ ,A otec?‘ – „Bůh jej chraň.“ ,Je stár?‘ „Je slep a churaví.“ I sypal zlato ven. ,Však bratří, sestry ve zdraví?‘ „Jsem sama jedna jen.“ 8 A padlo oko do oka. Jak uťat řeči tok. Žas’, vykřik’, zalkal z hluboka a koně sebral v bok. Mýtinou rychle jako blesk se zamih’ oře cval. A na chodníku zlata lesk, a dívka hledí v dál. Na ňadrech ruka třesoucí srdéčka tlumí tluk... Kde, odkud zrak ten horoucí a hlasu znám jí zvuk? – – 9