Česká řeč.

Adolf Heyduk

Nechlubte se řečí svojí, chaso pýchou jatá, proti českých zvuků zdroji chud je pramen zlata; projděte si celé světy, v kterých hlahol roste, libější-li jsou kde květy písně prosté? Sladší než-li dívčí ústa v toužném lásky stonu, zvučnější než – noc-li vzrůstá – zvuk dojemných zvonů, říznější než šavle křivá, již jste na nás skuli, čistější než voda živá z ňader žuly. A ten hlahol rodných zpěvů, jaká je to krása, srdce jejich u záchvěvu nadšeností jásá, a když dumně, jako snové, chvějí se a smutí, i to srdce ocelové k slzám nutí!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

586. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Angelus Dei. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Má milenko, MŮJ HOVOR MLUVA TICHA, (Adolf Racek)
  3. Hudební přátelé. (Bohdan Kaminský)
  4. PÍSEŇ. (Otakar Auředníček)
  5. PÍSEŇ Z OKNA. (František Kvapil)
  6. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  7. HOUSLE. (Antonín Klášterský)
  8. Po klekání. (Augustin Eugen Mužík)
  9. MÉ RODIŠTĚ. (Stanislav Popelka)
  10. ECHA Z RÁJE. (Vladimír Frída)