MÉ RODIŠTĚ.

Stanislav Popelka

Zde opět vidím krajinku tu blahou, proud zrajících niv, smavý zlatý kraj, kde v luhu květ se těší milou vláhou, kde tvrdou cestu má vždy vozataj. Líc bezmračného léta tu siná se sklání nad obzorem k pásmu hor, tu v svitu slunce víska je jediná, tu chudých chátek tmí se valný sbor. Je v hluši té a pustém smutném tichu, kde rodný kraj a chudá moje ves, je veta po úzkosti stenu vzdychu, poslední neklid z duše mé se vznes'. Duch svěžejší a prudčej' v srdce bije a sladkou, věrou hledíš na ten svět, vše v duši tvojí novou silou žije, i naděje i důvěry tvé květ. Muk, rozmary i pochyb těžké břímě tu snímá práce neustálé šum a zas vyskočíš si jednou přímě, jsi zbaven těžkých, trudných dum. Sem mezi lid, jenž prostě žije, myslí, jenž od země, jež dobrá jeho máť, být nechce a není neodvislý, kde příbuzní žijí, chci i já se brát. Kde v zapomnění jsou již mnohá jména těch, již prosti byli zášti zlob, kde těla jich jak zrnka uložena jsou v země matky lůno, tichý hrob.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

671. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  2. JOSEFĚ HOVORKOVÉ (Jan Neruda)
  3. MRTVÝM. (Antonín Klášterský)
  4. Vítej dešti, vítej roso milá, (František Sušil)
  5. V lesy. (Růžena Jesenská)
  6. ŠUM LISTÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. STROMY (Otokar Fischer)
  8. NOVÝ ŽIVOT. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ZIMNÍ NOTTURNO. (Emanuel z Čenkova)
  10. Mé srdce ranila jsi... (Xaver Dvořák)