Píseň v lese.

Adolf Heyduk

Po krajině velké, bezeměrné rozlévá se moře noci černé, nikde hvězdy, jež by zářit chtěla, jen v mé duši píseň osamělá. Pro koho tě, prostá písni, nesu? Ticho kol, nuž zazpívám tě lesu! Slyš, kdos se mnou zpívá zas a zase! – Ne, jen ozvěna mně vysmívá se!..

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

286. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POVZDECH NA OSAMĚLÝCH CESTÁCH. (Ludvík Lošťák)
  2. STÍN. (Antonín Klášterský)
  3. PRVNÍ MRÁZ. (Jaroslav Haasz)
  4. VEČER V LISTOPADU. (Otakar Auředníček)
  5. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Večer na pasece. (Alois Škampa)
  7. Píseň beze slov. (Adolf Heyduk)
  8. Z HOR VYŠEL JSEM a v hory přijdu zpět, (Adolf Racek)
  9. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  10. XII. Vůkol je ticho. (Adolf Heyduk)