Nad kolébkou.

Adolf Heyduk

Les kypří, v luhu pučí kvítí, zvěsť jara vyskočila z hor, a na kolébku slunko svítí a do kolébky matčin zor. A v kolébce té něžných tváří jest ukryt našich srdcí skvost, dvou srdcí hvězdička, jež září ve krásnějších chvil budoucnost. Hle, chví se – strach mi srdce dusá, k ní bojácně se kloní zrak, – v tom směje se ta malá pusa, a fialkou se temní zrak. Jsme šťastni! Jeden přes druhého chce líbati ten malý rtík, a rázem tuchu všeho zlého vzal z duší jeden okamžik. – Leč sotva spí, dál strach nás mučí: jak bude s tebou v žití dál? zde v síňce pro tě láska pučí, a venku snad již roste žal! –

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

93. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. LXXIII. Je červencový večer; jdeme z lesa, (Adolf Heyduk)
  3. Duše dětí. (Anna Simerská)
  4. II. Otevřelo jaro oči fialkové – – (Josef Kuchař)
  5. Hroby rodičův. (Adolf Heyduk)
  6. Naděje. (Adolf Heyduk)
  7. Kouzla. (Adolf Heyduk)
  8. NA DRUŽNÉ MORAVĚNCE (Otokar Březina)
  9. Což divné ony perly jsou... (Adolf Heyduk)
  10. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)