Po letech.

Adolf Heyduk

Studentem byl, ještě hochem – ach, to milé zlaté mládí! – Viděli se u babičky a měli se rázem rádi. Bylo jaro, růže kvetly, v sadě bylo plno zpěvu; netušené šťastni byli – netušeně přišli k hněvu. Mířili je... „Ne,“ děl student, „nezačnu, jsem tvrdá hlava.“ „Tedy ty mluv, dítě!“... Marno, dívka byla ostýchava. Kráčeli kol sebe z chrámu; plakala... On pozděj letě spěchal k ní, by odprosil ji, odjela však kamsi k tetě. – Odjel též a nespatřil jí; nový čas dal novou těchu, nevěděl, co u ní bylo pláče, vzpomínek a vzdechů! Nevěděla také ona, že mu bolest srdce klíní... Přešlo jaro, přešlo léto, přišla jeseň, přišlo jíní. Za zimy se našli znova – první sníh jim pokryl vlasy; ty, kde tkvěla políbení, zšedivěly nejdřív asi. Bodlo je to v starém srdci; jinak dříve, jinak nyní... Zmařena dvě lidská žití: přišly mrazy, přišlo jíní. –

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

227. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  2. III. Na přástku. (František Serafínský Procházka)
  3. XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje, (Jan Neruda)
  4. Norny. (Julius Zeyer)
  5. U vidění*) (Josef Barák)
  6. Sonet na památku Marie P.... (Josef Svatopluk Machar)
  7. ZLATÝ KOLOVRAT. (Karel Jaromír Erben)
  8. Přadlena. (Adolf Heyduk)
  9. ROMANCE. (Josef Kalus)
  10. Poesie. (Adolf Heyduk)