Sonet na památku Marie P....

Josef Svatopluk Machar

Tak dokonala... Tmavé oči ty studená víčka na vždy uzavřela... Teď hrob má asi sněhem pokrytý, a ona přec jen květy ráda měla. Ó kde jsou šťastné dávné roky ty, kdy horovala pro ni škola celá, kdy každý byl jak ohněm politý, na koho ona maně pohleděla! Vlas její dotýkal se ostrých ramínek (tak byla hubená), v něm měla hřebínek jí bylo deset let. My k vůli dojmu vždycky hvízdali před ní vážně elegicky arie z „Angot“, jež jsme dobře znali, jak tenkráte je kolovrátky hrály...

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

172. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  2. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  3. NA PŮDĚ. (Eliška Krásnohorská)
  4. Záhrobní sen. (Antonín Klášterský)
  5. Podzimní. (Jaroslav Vrchlický)
  6. XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje, (Jan Neruda)
  7. Poesie. (Adolf Heyduk)
  8. Na „našem“ hřbitově. (Herma Pilbauerová)
  9. VELKÁ TOUHA (Antonín Sova)
  10. III. Na přástku. (František Serafínský Procházka)