VELKÁ TOUHA

Antonín Sova

Cítí vždy z rána prudce, že ji dny zabily. Že je zas zapomenuta, jako kdes na okně květina v puklém květináči. Je jí třeba, aby ji zalily milosrdné ruce. Čekala den, dva, čekala týden, měsíce, čekala roky. Ví, že žije zázrakem a že jednu chvíli uslyší kroky, bude přec vysvobozena. Stále žije. Kdo ji vysvobodí? Kdy? Jednou uslyší, kterak v pavučiny, jimiž čas ji opřádá, zamží rosa z malé konévky, – tedy přece! Současně vydechne: vítej, a vece: s bohem! a pak radostí zemře jako ti, kteří se nedočkavše přece jen dočekali.

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

231. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Choulí se a padá, ( H. Uden)
  2. Sonet na památku Marie P.... (Josef Svatopluk Machar)
  3. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  4. NA PŮDĚ. (Eliška Krásnohorská)
  5. TŘI POKOJE. (Viktor Dyk)
  6. III. Na přástku. (František Serafínský Procházka)
  7. Záhrobní sen. (Antonín Klášterský)
  8. 71. Osiřelá. (František Jaroslav Kamenický)
  9. Rozhovor. (Bohdan Kaminský)
  10. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)