VELKÁ TOUHA

Antonín Sova

Cítí vždy z rána prudce(Na) že ji dny zabily(Na) Že je zas zapomenuta(Na) jako kdes na okně(Na) květina v puklém květináči(Na) Je jí třeba aby ji zalily(Na) milosrdné ruce(Na) Čekala den dva čekala týden měsíce(Na) čekala roky(Na) Ví že žije zázrakem a že jednu chvíli(Na) uslyší kroky(Na) bude přec vysvobozena(Na) Stále žije(Na) Kdo ji vysvobodí(Na) Kdy(Na) Jednou uslyší(Na) kterak v pavučiny jimiž čas ji opřádá(Na) zamží rosa z malé konévky(Na) tedy přece(Na) Současně vydechne vítej(Na) a vece(Na) s bohem a pak radostí zemře(Na) jako ti kteří se nedočkavše(Na) přece jen dočekali(Na)

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

231. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Choulí se a padá, ( H. Uden)
  2. Sonet na památku Marie P.... (Josef Svatopluk Machar)
  3. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  4. NA PŮDĚ. (Eliška Krásnohorská)
  5. TŘI POKOJE. (Viktor Dyk)
  6. III. Na přástku. (František Serafínský Procházka)
  7. Záhrobní sen. (Antonín Klášterský)
  8. 71. Osiřelá. (František Jaroslav Kamenický)
  9. Rozhovor. (Bohdan Kaminský)
  10. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)