Fialky.

Adolf Heyduk

Ve troskách mého žití slunná záře, toť dceruščin je smavý oka žeh, on čarně svitá ňader na oltáře, jichž světec mnohý vášní v popel leh’; však jak ten pohled s popelem se mísí, zas světec znova v popelu se křísí a z nitra se mu vine dlouhý vzdech. To uvolněný sup je mého přání: kéž ona chvíle zavítá mi vděk, až mnou tak často zulíbané skráni dám skrovný vínek skrytých fialek, jež, jí když čelem jarní snové letly, mně pod závějí sněhu v hlavě kvetly a jež jsem pro ni střádal celý věk!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

253. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V tvém objetí, kdy v drahé oči tvoje (Jaroslav Vrchlický)
  2. SKOLIE. (Ladislav Arietto)
  3. Má chaloupka. (Rudolf Pokorný)
  4. XVI. Venku je slunno, (Adolf Heyduk)
  5. KOSTELÍK. (Josef Kuchař)
  6. MRTVÝ DOMOV MLADOSTI. (František Taufer)
  7. Píseň zedníkova. (Antonín Klášterský)
  8. Mráz. (Adolf Heyduk)
  9. Dívčí jizba. (Antonín Klášterský)
  10. Oči Její mrtvé včera (Josef Holý)