Jako vždycky šel jsem ze hřbitova...

Adolf Heyduk

Jako vždycky šel jsem ze hřbitova s hlavou skloněnou a zadumán: Bože, co ten velký svatý lán radostí a blaha v sobě chová, co naděje a krásy to pole skrylo asi, jaké as lidstva zdoby ty pohltily hroby a jaká noha tklivá zde bědně odpočívá? Tak dumal jsem a stál a stál a křídly v hruď mi bušil žal. Chladný sever k zvonům chrámu běže rozechvěl jim z kovu sdílnou hruď: „Nač se trudíš, chodče, tiše buď!“ tajemně to zazpívalo s věže: „Snad pro to hrob, by žaly a bolesti v něm spaly, snad pro to též tvé zdoby ty obejmuly hroby, a mnohá bolest divá zde mile odpočívá.“ I poslouchal jsem – stál a stál a zhejčkán v ňadrech usnul žal.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

310. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLV. Na stráni pne se mohyla, (Gustav Pfleger Moravský)
  2. 8. V noci bloudil jsem, (Václav Bolemír Nebeský)
  3. NA HŘBITOVĚ. (Ferdinand Tomek)
  4. JARO. (Josef Václav Sládek)
  5. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. MŮJ LET... (Antonín Sova)
  7. SEN (Antonín Klášterský)
  8. STRÁŽ NALEZENCOVA. (Adolf Heyduk)
  9. Podzimní elegie. (Emanuel Miřiovský)
  10. SÁM KLEČÍM JEŠTĚ. (František Kvapil)