JE VEČER.

Josef Holý

JE VEČER.
Večera pták zamával křídloma a sestupoval. Na horách v dálce vyšlehl oheň. Kultura předla, zpívala dřímajíc, v kolébce u nohou mladý člověk snil. Oknem měsíc bledou září svítil, do žlutých stěn proces života psal. Hluboko někde Bůh do prázdna hleděl, a v krčmě městské o negaci jeho byl hovor. Na řece vlny tiše šplounaly, na nebi hýřily hvězdy. V podkroví k ženě se skláněl muž; v jeskyni Hříchu, v údolí smrti satan člověka z hlíny tvořil s úsměvem, a za křovím před slují číhal dravec, lupič a blížní, chlebař a poctivec. Boj a mír pod dubem v lese se hádali a zmije z kořene nořila hlavu. Na blízku ve mlýně zvesela myšlének nových mouka se mlela, a byla ztrouchnivělá, plesnivá; před mlýnem umíral žebrák, 65 učil se umírat, a nahoře mlynář peníze počítal. Zaštěkal pes ctnosti a netopýr vyplašený odnášel vůli k dobru a odplatu. Trest, bratr jeho, hledal spící vyvolené a v ústa duší jejich těžká zrnka kladl: jednomu pochybnost, tomu odevzdání, vraždy a samovraždy, pýchu a v samotu útěk, zánik a šílenství, šílenství. Massa klidně spala dál. Na řece vlny tiše šplounaly, na nebi hýřily hvězdy. Na věži v okovech bděla Svoboda, dobře ji hlídala děla, na hradě vládl malomocný a ruce měl železné, v hrudi pravidelně klepal stroj. Byl dlouhý večer, noc, slunce nevycházelo, mraky Hrůzy se valily, nad nimi Věčnost do taktu kývala nehybná, nevšímavá. Náhoda Jistotu pod zámek zavírala, a jak zástup dychtivých k metě zamířil, meta zmizela náhle a zástup dal se do tance. 66
Básně v knize Padavky:
  1. Léto babí, meze svadaly,
  2. Paprsek zlatý šerem listí svítá,
  3. Po stezkách srázných, skalnatých,
  4. Modli se za království boží,
  5. Úsměv starci na rty nutí,
  6. Tvým otcem prach
  7. Starostí, trudu pot na skráni,
  8. Jak je sladko trpět, naříkat,
  9. Větre, v oheň duj,
  10. Jsi zvukem sladkým, jej mysl sotva tuší,
  11. Jediný výkřik svatební zazněl nocí,
  12. Kousek ostřice a kousek hladiny svíťá,
  13. Skřivan se modlí, kvete bez,
  14. Rostl v lese javor bílý,
  15. Život! Jívy nažloutlý květ,
  16. Zítra? či po roce? kdo ví? kdo ví?
  17. V dálce obrys lesů dříme,
  18. Ne! nech mě jít! já půjdu sám!
  19. Na ňadrech matky Spokojenosti
  20. Mžik a věčnost ve mně!
  21. – Rozum a Cit –
  22. Já po louce, tys cestou šel,
  23. Zda viděls kdy matku zšedivělou
  24. Závratnou končinou, houštinou lesů
  25. Zaďobal datel v dub vyhnilý,
  26. Rybníček u lesa, starý podivín,
  27. Na rovech – kopečky pískové –
  28. Šel jsem po tvrdé cestě světa,
  29. Na hrubou lavici kles’ a vzdych’;
  30. Nad obzorem východ se rumění,
  31. Lesem tápá, poletuje
  32. Na stromě matčině v slizkém sladovém obalu
  33. Byl tvor to a bratr můj snad,
  34. Král na vojnu zavolal,
  35. Konvalinko, kytko má,
  36. Šli jsme spolu, nikdo nemluvil,
  37. [M. N.]
  38. Slunko zalilo krvavým závojem hory,
  39. V sadě jsi se mnou stála
  40. Srdce mi plápolá, zrak do kraje hroužím,
  41. Zda ještě pamatuješ ten úzký byt
  42. Z kostela domů, krok nejistý,
  43. Bože, jak ta voda plyne
  44. V tajemných sklepeních, rozvleklých chodbách
  45. – Sirotek –
  46. Už zhasla, vím,
  47. Zvou tě andělem,
  48. Lilie bílá, vonná, vychovaná
  49. Byla studnicí, z ní prýštěla
  50. Písničko má, s tebou vstávám,
  51. Šibenice, vraždy, satanáš!
  52. Spal jsem den celý a neslyšel
  53. Já zpíval v bouři, blesky mě bily,
  54. ŠUMÍ BOR –
  55. POD JABLONÍ
  56. RODINA.
  57. JE VEČER.
  58. ROZCESTÍ.
  59. ZPOVĚĎ INDSKÁ.
  60. JEZDEC.
  61. HEJKALOVA ŽENA.
  62. KLEKÁNICE.
  63. ČERNÁ KNĚŽNA.
  64. SMOK.
  65. SVĚTÝLKA.
  66. KOČIČKY A PEJSCI.
  67. PTÁČEK JEŘABÁČEK.
  68. AGAR.
  69. THAIS.
  70. KRISTUS.