KOČIČKY A PEJSCI.

KOČIČKY A PEJSCI.
Kočičkám, pejskům večeři dala, sama chleba pojídala. Venku sníh a chumelice, zařinčely okenice: „Otevři, má Andulinko, jenom málo, jen okýnko!“ Kvik! to po skle hnátem dráp’ a po prahu klip a klap. Běžela k pejskům, kočičkám: „Povězte, co dělat mám!“ „Pro šáteček pošlete ho, červeny jsou kraje jeho, co ho loni dostal pouti, než se vrátí, však se shroutí!“ 80 „Můj milý, nesmím otevřít, chci dřív svůj šáteček mít, po kraji hřebeny kohoutí, dostal’s ho loni o pouti!“ Na hřbitov několik poskoků a šáteček padá od stropu. „Otevř, Andulo má zlatá, rozbiju ta vaše vrata!“ Křap! zaprask’ domovní kruh a na prahu buch a buch! Letěla k pejskům, kočičkám: „Co já nešťastná dělat mám!“ „Pro věneček pošlete ho, zeleny jsou lístky jeho, co ho v létě dostal v lese, než se vrátí, rozpadne se!“ „Můj milý, nesmím otevřít, chci dřív svůj věneček mít, 81 cos mi ho vzal v lese, víš, jak sešli jsme se!“ Než by napočítal pět, od svého hrobu zpátky let’. A vedle kříže se stěny věneček padá zelený. „Otevři, milá, zadupu a rozdrtím tu chalupu!“ Bác! to kostí, hnátů třesk a po prahu hrom a blesk. Chvěla se k pejskům, kočičkám: „Pro boha, co jen dělat mám!“ „Ať přinese prstýnek, co dostal od vás naposled!“ „Můj milý, chci ti otevřít, ale dřív svůj prstýnek mít!“ Jak zmizel v rově za plotem, kohoutek zapěl kokotem. 82 Anička sedí u pecičky a krmí pejsky a kočičky, leccos jim tajně šepotá, lísá se k ní ta drobota. Sluníčko už vychází, s Kačenou máma přichází. Tančily, byly vesely: „Půjdem’ zas druhou neděli!“ Vyjde máma, vyjde z chaty, pod oknem tři pytle zlaty. „Byl tu, mamko, v noci pán, dukáty mi daroval!“ „Dobře! na druhou neděli my dvě zas budem’ vesely!“ A v neděli v chatu za večera zavřela se druhá dcera. Kočičkám, pejskům metlou dala, sama koláče si brala. 83 A jasno bylo, měsíček, na nebi plno hvězdiček. „Otevř, moje Andulinko, jenom málo, jen okýnko!“ Kvik! to po skle hnátem dráp’ a po prahu klip a klap. Běžela k pejskům, kočičkám: „Povězte mi, co dělat mám?“ „Sama jedla, sama smažila, sama dělala, sama radila!“ A vymrskala jim zas, poměnila hlas: „Můj milý, nesmím otevřít, chci dřív samé zlato mít!“ Na hřbitov několik poskoků a zlata je až ke stropu. 84 „Otevř, Andulo má zlatá, rozbiju ta vaše vrata!“ Chvatně otevřela síň – * Sluníčko už nad horama, s Aničkou se vrací máma. „Nezdárnice! málo’s chtěla! oč, že naše chata plna zlata!“ s Aničkou se hartusí. Chalupa na kusy, místo zlata plno smetí, bláta a na každičkém trámu vražený útržek masa z Kačeny. 85