SVATEBNÍ ŠAT.

Vítězslav Hálek

Nežli se k ránu rozední, došije roucho svatební, ne sobě, ale pro jinou – škoda těch snů, že pohynou. Kolikrát jehlou zapíchla, tolikrát z duše povzdychla, tolikrát nitku protáhla, horká ji slza zasáhla. Sotva se šeří po cestě, pospíchá s rouchem k nevěstě: „Jaká to práce, jaký šat! Co mám ti, děvče, za to dát?“ „Kdybyste dala své jmění, práce ta nemá splacení, kdybyste dala ještě víc, nesplatíte mi z polovic. Aneb mi dejte za práci, ať žal vás k smrti utrácí, a dost-li ještě necením – já splatím ji svým spasením!“

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

211. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZVONÍ! (Antonín Jaroslav Klose)
  2. NA PŮDĚ. (Eliška Krásnohorská)
  3. XIV. Již stalo se. Má duše bez Tebe (Vítězslav Hálek)
  4. NEVĚSTA PŘEDOUCÍ. (Václav Jaromír Picek)
  5. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  6. Krásná Vasilisa. (Vilém Ambrož)
  7. SLOKY. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Přadlena. (Adolf Heyduk)
  9. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  10. Láska. (A. K. Lešan)