MUDRCOVÉ.

Vítězslav Hálek

MUDRCOVÉ. (1863.)
Jak mladý párek spolu žili dva nerozdílní soudruzi; a v nenávisti dívčí oko i světa hřmotné lomozy, jen bádají ctným oba způsobem, jaké je žití tamto za hrobem. Po dlouhých nocí stálém bdění uradili si sami to: že nejlíp, aby jeden zemřel; co ve věčnosti ukryto, nechť přijde a druhému odhalí, tak těžký kámen navždy odvalí. I zemřel jeden. Druhý čeká; již okna černem zastřená, a svíčka podle krucifixu podivným ohněm plamená. A zahučela půlnoc na věži, však mrtvý – mrtvý z hrobu neběží. A minula noc druhá, třetí. Jak dívka svět se usmívá, 107 na nebi rdí se boží slunce a luh se kvítím odívá: ten čeká, klečí s tváří unylou – a mrtvý dosud nehnul mohylou. Tak mine jaro; přijde léto, i vzňal se národ vědomím, duch svobodný rozlámal pouta a zased’ sám pod výsluním: ten ještě klečí – hlava šedivá – však z hrobu žádná věst nezaznívá. I vzejde jeseň. Světy mladnou; vše k nepoznání po roce, neb volný národ v zanícení již trhá činu ovoce: ten ještě klečí, trup již dopola – však mrtvého ni slzou nezvolá. A divná slova světem letí; květ opršel již s haluzí, ze země nová síla pučí, děd ve vnuku se omlází. Kdo porozuměl, ten to uslyší – netřeba mrtvých z hrobu zátiší. Až umřel sám. A svět je krásný, již vzchází nové osení, co národ konal, mocně žije, vše slaví z mrtvých vzkříšení. 108 Té písni národ sám porozuměl – však nebyl živ, kdo žíti neuměl!
Básně v knize Různé listy (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9):
  1. NÁŠ OTEC.
  2. NÁŠ ZPĚV.
  3. POSLEDNÍ HROBAŘ.
  4. I. Dál neplač, nelkej, národe;
  5. II. Zač v poutech plakal otec náš,
  6. III. Nuž zraky sem, na tuto tvář,
  7. IV. Neplač, můj otče, matko má –
  8. V. Nežijte vůní věnců již,
  9. MUDRCOVÉ.
  10. I. Přeněžným jara dotknutím
  11. II. Vy slavíkové v háji,
  12. III. Poduškou byl mně zármutek
  13. IV. Kde jsi, má růže spanilá,
  14. V. Vy malí, drobní ptáčkové,
  15. VI. Měsíček stříbro vylévá
  16. VII. Slzou jsem lyru pokropil
  17. VIII. My bludem jsme se setkali –
  18. IX. Ty bledá moje lilie,
  19. X. Věst lítla světem dalekým
  20. XI. Vyhoštěn byl jsem ze sebe,
  21. XII. Od východu tři králové
  22. XIII. Já lodě větrem okřídlil
  23. XIV. Jak větérek na mráčku zlatém
  24. XV. Nač dýl si ňádra ostřežit,
  25. I. Zdřímnul si šedý Vyšehrad;
  26. II. V půvabu nočním stojí hrad,
  27. III. Ty šedá skálo nad vodou,
  28. I. Mám bázeň, drahá, o Tebe,
  29. II. Divoucí div to – bože můj,
  30. III. Mám Ti to sladké tajemství
  31. IV. Jsem jako lípa košatá,
  32. V. Tys jenom ještě poupátko,
  33. VI. Ten slavík ani neuleh’
  34. VII. Na dubě lkala hrdlička,
  35. VIII. Ty hvězdičky tam na nebi –
  36. IX. Na nebi měsíc s hvězdami
  37. X. Čím, srdce, čím jsi zhřešilo,
  38. XI. Tak mnoho věcí na světě,
  39. XII. Noc byla krásná, průhledna –
  40. XIII. Mně zdálo se: „Bol sestár’ už,
  41. XIV. Nediv se, jestli uslyšíš
  42. XV. Ten boží svět tak daleký
  43. XVI. Hej, jaká radost v kole
  44. XVII. Já na čas dlouhý oněměl,
  45. XVIII. S nebe se snášejí andělé –
  46. XIX. V nebi bledá luna stála,
  47. XX. Měsíc se plaví na nebi
  48. XXI. Má milá, hleď, ty mráčky tam,