XLVII. Smrt v noc se loudí pod okénko,

Vítězslav Hálek

Smrt v noc se loudí pod okénko, tam panna myslí na ženicha, smrt na kost zadrnká si v píseň, a panna slouchá, sotva dýchá. „Jsem ostrý hoch, vždy stejně mladý, a věrnost neberu tak přísně, mám žen i dívek plný harém, jen tebe nemám do své písně.“ A panna jako ve snu, klesá mu na rty, v náruč, beze hlásku, jen ret se v políbení zachvěl: „Já dnes mu přísahala lásku!“ A ostrý hoch se smí i zasmát: „Když zrušíš, o tos více žena; jen přiviň se a líbej, líbej, a uvidíš, jsi rozvedena.“ Pak přišli v smutku, se ženichem, rvou sobě vlasy, slzy kropí, smrt mne si ruce, panna mlčí, a jedni druhých nepochopí.

Patří do shluku

ataman, kozák, síč, step, kozácký, ukrajina, dněpr, junák, turek, kyjev

166. báseň z celkových 275

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DRAGAN A GUSLAR. (Eliška Krásnohorská)
  2. Před bojem (Emanuel Miřiovský)
  3. Mohyla. (Vincenc Furch)
  4. Ještě máme lesklé meče písní. (Adolf Heyduk)
  5. Vězeň. (František Chalupa)
  6. Píseň o kupci Fedoru. (František Kvapil)
  7. Bylo to v den – zapomněl jsem již – (Josef Holý)
  8. BOŽÍ BOJOVNÍCI (Alois Jirásek)
  9. SLEPEC (Petr Křička)
  10. SEMIRAMIS. (Karel Leger)