XXXII. Tak temnomodrá nebes báň –

Vítězslav Hálek

Tak temnomodrá nebes báň – a hvězdičky jak zlato; člověku divno u srdce, když tak se dívá na to. A těch hvězd stále víc a víc, že ani konce není – a přec tam není každičká ta hvězda k nalezení. Jen když v dvě srdce mladinké dech první lásky vchází, tu na tom modrém nebi též prý nová hvězda vzchází. A v jednom-li z těch srdcí dvou květ lásky schne a vadne, tu s toho nebe modrého i zlatá hvězda padne.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

167. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. (K sňatku.) (Emanuel Züngel)
  2. V HVĚZDNÉ ZOŘI. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Modlitba pod hvězdami. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  4. XXXV. Ruka Boží do oblaků (Josef Kalus)
  5. Ave. (Stanislav Mráz)
  6. NORSKÁ LEGENDA. (Jaroslav Haasz)
  7. XVII. Anjelíno! dcero krásy, (Boleslav Jablonský)
  8. 134. Jaká vede přírodu tu toucha! (František Sušil)
  9. 70. Neuzavírejte srdcí. (František Zdobnický)
  10. 48. Což jest divna prostraň hvězdolemá! (František Sušil)