FRAGMENT.
– a vešel v pustou svoji garçonnièru,
svlék’ rukavice, klobouk hodil na zem,
skles’ na divan a v matném pološeru
ten celý večer oživl mu rázem.
To bylo něco jako štěstí chvíle,
to bylo něco jako záblesk jitra...
Tak mlčky líbat její čelo bílé
a nemyslit, jak teskno bude zítra, –
a ta, již dneska líbal roztouženou
a krásnou tak, že poklekl bys před ní,
že bude zítra zas jen ženou, ženou
tak banální a koketou tak všední – –
9