POZDĚ.
A můžeš prosit, můžeš ruce spínat
a v prosbě zvedat bílá ramena
a naříkat a zoufale se svíjet
a tiše vzlykat, duše zlomená,
je pozdě už a nelze jít už zpátky.
Je šelma volná, praskly okovy.
Kříž udělej a otčenáš se modli!
Krev lidskou zvětřil tygr hladový!
Tvé hrdlo z atlasu je měkké, bílé,
však pozdě je. Už sotva vykřikne.
Jen jeden šelmy skok – a potom ticho –
a rudá krev tvá z něho vystřikne.
12
Teď pláče nech a osuš svoje oči;
toť efekty otřelé z divadla:
své dej mi rty a svoje dej mi tělo,
když už jsi duší peklu propadla...
13