CÍSAŘŮV POSLEDNÍ MONOLOG.

Růžena Jesenská

Já Hermes Trismegistos jsem(J4m) Neb básník který závratné své verše pouze snil(J7m) Jsem žebrák Člověk efemera vydrážděný snem(J7m) Neb císař Císař jsem jenž den své vise uplatnil(J7m) Vše spíše jsem než toto poslední(J5m) a přec já divnou zlatou korunu(J5m) sám zhotovil A pro koho Můj Bože polední(J7m) přízračné bílé slunce hořelo když bez trůnu(J7m) královna žena drahá kladouc si ji na hlavu(J7m) užasla nad úchvatnou skladbou vzácných kamenů(J7m) a líbala mne strašně líbala mne(J5f) Mám o říši se starat myslím na hvězdy a na ženu(J8m) a cítím závrať ze všeho a těžkou únavu(J7m) zřím jako ve snu paprskův a jisker sítě klamné(J7f) Já nejkrásnější jaspis na koruně té jsem lépe vyřezal(J9m) než Hesse Villibald Můj drahý syn můj sladký Julius(J8m) Snad hoden koruny té On by byl se stal(J6m) však vytekla krev žhavá z jeho tepen muselo tak být(J8m) Ó světla půlnoční Ó vyprosťte mne z hrůz(J6m) Chci procházet se chvíli milou klenotnicí svojí(J7f) před Růžencovou slavností se zbožně pomodlit(J7m) a jíti na hvězdárnu kde se srdce moje bojí(J7f) ohromných prostorův a přece uklidňuje(J6f) tajemstvím světel Nechci ve tvém černém zrcadle již číst(J8m) můj milý Dée leč pouze z písma hvězd jež podmaňuje(J7f) a jehož čistou pravdou je si člověk jist(J6m) již nechci zlata drahokamů vyrobit(J6m) ni tinktur záludných Je pozdě na vše Chci jen svatý klid(J8m) Ach vím můj drahý Tychone tvé hvězdy neklamou(J7m) jsou věrné jako ty můj Stradone a Jene Achene A vám(J9m) jsem nevěřil(J2m) Vy nejlepšími jste mi byli přáteli a nejkrásnější žena byla(J10f) mou(Ja) a věčnosti měl nadhvězdné můj život stil(J6m) Tisíce topasův a opálův a bílých safírů(J8m) jsem včera pohladil Jak snivě svítily do světel vesmíru(J9m) Ach přišla noc a stojím opuštěn natí městem zázračným(J8m) jež tolik miluji Lvi řvali v ohradě svou píseň vášnivou(J9m) jež do ticha se vrývala linií tesklivou(J7m) a já jsem vzpomínal a já jsem soumračným(J6m) večerem viděl dál než zlaté oči lví Noc věže ztemnila(J9m) do zjevů kouzelných A zřel jsem kameje v prohlubních půlnočních(J9m) jež řezal jenom Osud nebo Bůh noc zlatem zdobila(J8m) Ó noci záhadné Zakleté poklady jsem přivolával z nich(J9m) Mít všecko nejkrásnější nejvzácnější nejpamátnější(J8m) Mít vše Ach co to znamená Můj Bože Všecko opustit(J8m) Chtěl pastýřem bych být jejž velikost hor zkonejší(J7m) a zřídlo čistých studánek naučí život tiše pít(J8m) Čarovné hodiny mé dlouho stály Dnes však odhodlám se natáhnu je zas(J11m) a počkám do svítání až mi na poslední otázku mou odpoví(J10m) ručička malá a s ní smutné odbíjení duši pošlu za stříbrné sloupoví(J12m) Miluji Prahu Corregia a Samotu a nejdálnějších světel jas(J10f) Ne ani již se neptám hvězd Jen čekám Vše jsem žil a toužil víc než měl(J10m) ach jak se prostor nade mnou v milion jisker rozechvěl(J8m) Apotheosa Augustova tiše ukončena(J7f) a moje nezačata Nejsem císař nejsem Hermes ani poeta(J10m) nic nežli bledý nadšenec A cítím osudně že všecky zákony a pouta moje uložena(J14f) jsou tady v kodexu Cos ohromného Zazděn ctnostný mnich(J8m) jej psal po dlouhá temná století Je poseta(J7m) hvězdami svatá jeho práce zastíněna němou půlnocí(J9m) a prostoupena ponurými stíny zjevů tajemných(J8m) a ještě bez konce a bez moci(J5m) by dílo bylo zůstalo však mnichu pyšně pomáhal(J8m) sám Satan nad velikou jeho prací polotvůrce stál(J8m) Kodexu odvážlivě dotýkám se a tím chmurných Satanových křídel(J10f) Teď hodiny mé odbíjejí Hvězdy blednou Život ubíhá(J9m) Za zlatou branou hvězd se všecko promění Křišťálných zřídel(J8f) již šum a srdce tichne tep a pravdy obzor uniká Jde život v nebytí a nestíhá(J13m) sen snu a láska lásky I já míjím Vím že nejsem nic jak duši otevírám snům(J12m) již ani žebrák nálad nejsem nevztahuji rukou svých(J8m) již ani k zemi ani k nebi a mé srdce smutné arkanum(J9m) umlká jako pohádka o hvězdách uhaslých(J7m)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1327. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V den poznání. ( K. Egor)
  2. Co hoch jsem básník byl já citlivý a slabý, (Zikmund Winter)
  3. ZPĚV SVATEBNÍ NOCI (Karel Hugo Hilar)
  4. Písně svatební. (Milan Fučík)
  5. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  6. JSEM TICHÝ POETA... (Josef Rosenzweig-Moir)
  7. Nikdy! (Xaver Dvořák)
  8. Kdo pozvedl mě k Slunci do závrati (Růžena Jesenská)
  9. ZTRACENÉ HORIZONTY. (Otakar Theer)
  10. PANNINA PÍSEŇ NA BOŽÍ TĚLO. (František Taufer)