OSUD

Růžena Jesenská

V dalekou cestu, dalekou, most dlouhý pne se nad řekou, a v tempu cvakajících hodin jde po něm zástup jako mrak, na chmurných čelech jeden znak: otcové rodin, děti rodin. Zní zvony právě nad městem všem nekonečným bolestem, a srdce jejich roztavená kovových slzí roní déšť... Pak do tmy očí nevytřešť: za každým stínem dítě, žena! A mraky lidí jdou a jdou tou vzduchu jasnou svobodou... „Kde osudů je našich kořen?“ „Ó, Bože,“ řekl jeden z nich, a poslední jak děcko vzdych’: „Já k tvému obrazu byl stvořen!“ Most dlouhý pne se nad řekou v dalekou cestu, dalekou, a žhavým prestem lkají zvony: „Již nevrátí se, nevrátí z krvavých balad závratí obrazů božích miliony!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

448. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  2. POUT. (Viktor Dyk)
  3. Vzpomínka. (Emanuel z Čenkova)
  4. Sloky. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Večer v Paříži. (Jaroslav Vrchlický)
  6. NEKONEČNÉ DEŠTĚ (Antonín Sova)
  7. NOC ROMANTIKOVA (Viktor Dyk)
  8. Moje ulice. (Emanuel z Čenkova)
  9. MUSÉE DE CLUNY. (Richard Weiner)
  10. NOC NOVOROČNÍ. (Viktor Dyk)