Já hrála Chopina...

Růžena Jesenská

Já hrála Chopina. A unesl mě z mého bytu v jiný, vonný byt, tichounký ševel zahrad rozkvetlých se hrnul okny a s ním vlahý klid. Daleký modrý vějíř obzoru s jantary na západě v plamenech mi rozhrnul se sladce před zrakem, a na tváři jsem cítila tvůj dech. Smích drobný jako píseň v duši pad’, ne můj, ne tvůj, a přece obou nás, a rozevřená okna svítila, a moře kytek hrnulo se v jas. Nocturno doznívalo v daleku, jen jako sen, jenž ulít’ tisíckrát, jen jako tušení, a slyšel jsi? Smích drobný jako píseň v duši pad’!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

749. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OKNO. (Sigismund Bouška)
  2. ZÁPAD. (Xaver Dvořák)
  3. DŮM – POLYP. (Otakar Theer)
  4. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  5. ***   Ples věčných svítání do soumraků mých zpíval, (Otokar Březina)
  6. Motiv z Beethovena. (Otokar Březina)
  7. Nina. (Karel Červinka)
  8. Vzpomínka. (Otokar Březina)
  9. Svítání na západě. (Otokar Březina)
  10. TULÁCKÁ ELEGIE. (František Taufer)