MÁ PÍSEŇ.

Sigismund Bouška

Jaká to byla píseň, kterou jsem hledal? Nebylo retů, které by jí se chvěly, nebylo básníků, již by ji zpívat směli, lidskému retu Nejvyšší schopnost tu nedal. Vzpomínka bledá na časy před vším časem, na světa všeho prvotní jas a krásu v okamžik světlý vykvetla v duši v žasu, ozvěna pouhá, myšlenky vanula hlasem. U moře sedím přimrazen vlnění shonem: nesmírný oceán zvráceným zdá se zvonem, v hlubinách kdosi tam srdcem věčnosti bije, vlny se houpají, jaká to symfonie!... Slyším svou píseň, svatým v ní pláče tonem.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

322. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Má víra. (Ladislav Quis)
  2. Na bílém listu. (Eliška Krásnohorská)
  3. OPOJENÍ (Antonín Macek)
  4. KARLU TOMANOVI (Antonín Sova)
  5. Pausa. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Kritikům. (Josef František Karas)
  7. LORELEY. (Zikmund Winter)
  8. 96 Ptala jste se po mých písních. (Jan Evangelista Nečas)
  9. Zamyšlení. (Antonín Sova)
  10. Stráň v červnu... (Bohuslav Květ)