Uplakaná okna.

Sigismund Bouška

Jen šerých štítů stín, střech křivolakou změť a okna maličká, jež sešlá drží zeď, jest vše, co z okna vidím klášterního. Výš nade dvůr jen sporá trčí sněť, vše do stínu se noří večerního. A přece rád se dívám v divný stesk těch holých zdí, v nichž jak by oral blesk, tak zbrázděny jsou, jako starce vrásky, v těch oknech matný, šedý plane lesk, jak v oku žebrákově touha lásky. A mrtvo v nich. Kdo bydlí v domech těch? Mně zdá se někdy, že tam škytl vzdech a časem nemluvně mi do snů pláče, jak smrti stín by kolem stavil běh a věčným spánkem dotknul by se spáče. Kdo bydlí tam? Zda láska vzájemná ty lidi pojí? oběť příjemná z jich krbu zda se nese k trůnu Pána? A odpověď v tom tichu tajemná: jsou mnohým deštěm okna uplakaná.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

453. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. stromy a srdce (Stanislav Kostka Neumann)
  2. Motiv z Křivoklátu. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Hudba. (Jaroslav Vrchlický)
  4. (IL SEPOLCRO DI GIULIETTA.) ( H. Uden)
  5. VEČER. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Což vzdychá tma to, vzdychá stín to černý? (Jan Neruda)
  7. NA BĚLOHORSKÉ PLÁNI. (Jaroslav Vrchlický)
  8. ROMANCE. (Růžena Jesenská)
  9. ZPĚV NOCI VÁNOČNÍ (Antonín Sova)
  10. Je noc... (Xaver Dvořák)