DVÉ DĚTÍ, TY A JÁ...

Bohdan Kaminský

Dvé dětí, ty a já, když spolu hráli jsme si v mladosti první šťastných dnech, kde dítě dítěti korále šípků věsí kol šije, květy ve vlasech; když – drahé vzpomínky, ah, srdce všecky zná je i člověk divně rozchvěný, – svá jména se smíchem jsme volávali v háje a chtěli na nich ozvěny; a když jsme přišli tam, kde stála boží muka a planá růže rozkvetla, a Matce Bolestné tam dětská tvoje ruka z nich prostý věnec upletla: kdo tenkrát vědět moh', jak život zlý a dravý tak divě námi zatočí a hořkých sklamání prach jedovatě žhavý že nasype nám do očí! Že já, hoch divoký, pták, jenž se kleci rouhá, to lesů ptáče svobodné, mám samotářem být, jemužto marná touha tisíckrát srdce probodne... A tobě, holoubku, že květy s čisté hlavy se ostrým vichrem setřesou, že ta má hrdlička, můj andělíček smavý kdys bude čísi maitressou...

Patří do shluku

jablíčko, jablko, jeníček, jabloňka, stromeček, oříšek, hubička, stromek, babička, janeček

215. báseň z celkových 264

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. X. Když byla jabloň plna růží, (Vítězslav Hálek)
  2. CATOCALA NUPTA. (Antonín Klášterský)
  3. Vlaštovky. II. (Růžena Jesenská)
  4. 10. Bylas poupě trním kryté, (Václav Bolemír Nebeský)
  5. Patnáctiletý. (Zikmund Winter)
  6. III. Přede mnou tu děva stála (Josef Uhlíř)
  7. TOUHA. (Herma Pilbauerová)
  8. ZE VZPOMÍNEK (Otokar Březina)
  9. Z cyklu „Vánoce“. (Jan Ježek)
  10. Hádání osudu. (Václav Antonín Crha)