Já někdy vzpomínám na dávné zašlé časy(J6f)
když sám jak poeta jsem nosil dlouhé vlasy(J6f)
a druha vzpomínám co asi nyní dělá(J6f)
jenž jako každý z nás zřel v sobě Rafaela(J6f)
Já zřím jej v myšlénkách za kolik dlouhých roků(J6f)
jde hrdě jako král v svém chudém haveloku(J6f)
na vlasů kučerách jež volně růsti nechá(J6f)
se houpá při chůzi širáku mastná střecha(J6f)
On časem pohodí svou bujnou mocnou kšticí(J6f)
pod paží desky má kam vkládá svoje skizzy(J6f)
jak Rubens knírky své on směle vzhůru kroutí(J6f)
snad jménem slavnějším i on kdys bude slouti(J6f)
Hoch také lásku má ó mladých srdcí svátku(J6f)
a ráno k ústavu provází kandidátku(J6f)
a v akademii pak hlavu někdy skloní(J6f)
a kreslí její tvář a tiše blouzní o ní(J6f)
On vlasy čechraje nám říkává co nyní(J6f)
prý doma maluje a příště tvořit míní(J6f)
ó plátna obrovská A mluví posměch v líci(J6f)
že Baudry Cabanell jsou samí trpaslíci(J6f)
Však bída ta je zlá Ó mnohý zkrotne před ní(J6f)
A já si vzpomínám jak táhne ku poledni(J6f)
on svého širáku a mapy své se chopí(J6f)
a místo oběda jde zvolna na Příkopy(J6f)
Tam chodí hodinu dvě hodiny se vláčí(J6f)
tam sem a zase zpět snad někdy je mu k pláči(J6f)
když hlad by utišil ó hořký osud kletý(J6f)
hltavě polyká dým ze své cigaretty(J6f)
Však on jde jako král Pak z Příkopů se ztrácí(J6f)
a housku koupí si a znovu sedá k práci(J6f)
Kde asi nyní je To kolik je už roků(J6f)
co takto chodíval v svém chudém haveloku(J6f)
Kam asi poděl se Kde je a co as dělá(J6f)
My dosud čekáme na svého Rafaela(J6f)
Zda umřel Či je živ a žije život všední(J6f)
Já v duchu vídám jej tu chodit o poledni(J6f)
jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř
434. báseň z celkových 452
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
5. Že mne nezrodili oné časy,
(František Ladislav Čelakovský)
-
None
(Viktor Dyk)
-
Stará myslivna.
(Rudolf Pokorný)
-
NA MÝTI.
(Eliška Krásnohorská)
-
Stesk.
(Adolf Heyduk)
-
Stárnoucí peň.
(Adolf Heyduk)
-
BOR V KAMNECH
(Karel Dostál-Lutinov)
-
VI. Když Pochybnost své stáhne zase drápy
(Antonín Klášterský)
-
Českému lidu.
(Otakar Mokrý)
-
SCHLEMIHL.
(Viktor Dyk)