VIII. Noční sonet.

Jiří Karásek

Za noci příšerné, kdy náhle v tmách zvon Úzkosti děs bije mrtvý, siný, jenž v celý kraj se schvívá, na poplach, co měsíc rozlitý je v tvrdé stíny, kdy v chodbách vítr kvílí jako štván a zmlklá, jakby únava ho zhnětla, má duše vstává, černý sakristián, by v minulosti hrobkách zžehla světla. Za všechny zemřelé, jichž stíny vtřásly se v Duši noci, která v nářcích zní, mši vzpomínek čtu tichou, smuteční. I za ty všechny, kteří právě zhasli v zákoutí nemocnic, kde phthisikové mrou a v ňadra kostnatá pěsť ryjí vyzáblou.

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

142. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mařík. (Adolf Heyduk)
  2. Ve službách železného oře. (Ferdinand Tomek)
  3. V BOUŘI. (Svatopluk Čech)
  4. Triumfy. (Jaroslav Vrchlický)
  5. PŮLNOČNÍ. (Vladimír Houdek)
  6. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  7. SMUTNÉ VEČERY. (Otakar Auředníček)
  8. Konec saisony. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Než přijel vlak. (Antonín Sova)
  10. Krajina. (Viktor Dyk)