LXVIII. Kletba.

František Matouš Klácel

Ha ty mračno černé, Co ty jak dračice skotná Nad mým čumíš údolím, Ha chceš zalehnouť slunce, Obalené příkrovem smrtelným? Chceš, by osiřela smutně Má zahrádka i s útlými dítky? Tolik bys ty světla jen dopřálo, Co z tvé tlamy soptí sírkové, A z tvých očí mžením chřestivým? – Smýšlíš svým lijavcem Slepiť oči růžím mojim, By víc neprohlédly vesele? A hlavičkou nekynuly k nebi, Pomátly se v srdcích svojich A ztratily paměť svatou, Že jim živné vůně prsa plny. – Aj já se směju tvojí hrozbě, Směje se ti slunce za zádami, Směje se ti půda mé zahrádky, Záhuba, co z tvé tváře hrozí, Úrody příští jest kojna. – Roztrhne se tvoje zástěra; A jasnější zář vysvitne – Otřesou se mé květinky; Čistější jim zrak procitne Po kratičkém slzení; A ty pozdě poznáš svoji bídu, Poznáš víru kletby věčné, Že zlé slouží jen dobrému, Že konečně padne s hanbou Vlastní tíží do nížiny.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

1002. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VZPOMEŇTE! (Beneš Grünwald)
  2. SMUTNÝ ORÁČ. (Adolf Heyduk)
  3. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  4. POLE. (Josef Václav Sládek)
  5. LÉTO V CIZINĚ. (Bohuslav Květ)
  6. Co, srpe přibledlý, jsi přišel žíti? ( H. Uden)
  7. DUE PINI E MONUMENTO (Rudolf Medek)
  8. XLII. Černá pole (Adolf Heyduk)
  9. BALLADA. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Offertorium. (Xaver Dvořák)