VI. Jednota svatá.

František Matouš Klácel

O trojím věštím slově, síle jedné, Světlu o trojím, ale slunci jednom, O trojím čerstvém zdroji, studni jedné, Věčně nevyschlé. Pravda jest prvním znamením svatého, Základem věčným neomylně jsoucím Všeho, což bytnosť ve času nabývá, Pravda je věčná. Však po čem snáží soběvolně mocnosť, Toužení tělné přemohouc pobožně, Srovnajíc též lidstva celého právo, Nazveme dobro. Pravda jak v tělném se okáže stínu, Šat i příslušný sobě cnosť vybére, Uzře cit čistý tělo božnojevné V útvaru krásném. Pravda, cnosť s krásou slova, věc je jedná, Světlo jest trojí, ale slunce jedno, Jest trojí zdroj, ale studně jedna, Bůh nevyměrný.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

493. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LIII. Hmota sama na dvě poly (František Ladislav Čelakovský)
  2. 16. Ba nestojí život za dýchání, (Matěj Havelka)
  3. Legenda o stvoření. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Parte. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Sonet nihilistický. (Josef Svatopluk Machar)
  6. A Z VÍRU BOLESTI.... (Zikmund Winter)
  7. Jen štítem pravdy lze se chvilku krýti (Adolf Heyduk)
  8. LXIV. Nejprv k hýbání se nese (František Ladislav Čelakovský)
  9. Moudrost. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Věčný jsem. (Ladislav Quis)