SLET PÍSNÍ.

SLET PÍSNÍ.
Jaká tíseň, tepot křídel, jaké chvění, vlání šumné! Sletěly se ze svých sídel moje písně zase u mne. Sedím ve snách mezi všemi v dumné chvíli za večera. Drahé písně, povězte mi, jaký byt jste našly která? – Do dětské jsem duše padla, na čistých se chvím jen retech. – – V dívčí srdce jsem se vkradla, spím tam v lásky snech a květech. – – Bydlím v čisté jizbě vlídné, těším smutnou chudou vdovu, o štěstí, kdy naděj stydne, zpívám jí a sílím znovu. – – V hřbitovním jsem sedla keři, mrtvým zvěst svou pěla zticha. – – A já v lese, jenž se šeří. – – A já v tiché cele mnicha. – 96 – Na své pouti zbloudila jsem v studentovu prostou síňku. – – Zbudila jsem tichým hlasem starci sladkou upomínku. – A ty, jejíž křídla bílá vzpomínala první na sníh, jež jsi ze všech nejvíc pila krve v mojich prsou vlastních? – Do pusté zpět hnána hluše od prahu, kde chlad mě mrazil, nenašla jsem žádné duše, v žádném srdci tichý asyl. Let můj byl tak smutný, krátký, kdos’ mě zranil do krvava... – Pojď jen v nitro moje zpátky a tam umři – písni pravá! 97