Snad protější že padl dům(Na)
jenž bránil paprskům(Na)
leč ať se to stalo tak či tak(Na)
do jizby kde nikdy nebylo světel(Na)
najednou vletěl(Na)
zlatý pták(Na)
A střásal v té věcné šeři(Na)
své zlaté peří(Na)
zasvítil na skříň na obraz(Na)
a bledé děti jež na zemi si hrály(Na)
tolik se smály(Na)
jak zlatých těch pírek chytaly jas(Na)
U plotny žena stála(Na)
tak sešlá a malá(Na)
ztrhaná porody bídou a prací(Na)
ta léta již léta se neusmála(Na)
neb znala jen ruce jak bolí když do krve zdrány(Na)
a mužovy rány(Na)
když opit se vrací(Na)
A nyní ten její zatrpklý ret(Na)
tak stažený dřív(Na)
jak ten pták slét(Na)
též zazářil slabě div to byl div(Na)
a něco ji nutkalo nechat vší práce(Na)
a pohladit děti po vláskách sladce(Na)
A teď ó můj Bože(Na)
z bědného lože(Na)
muž mračný se zved(Na)
Trochu se protah pohlédl ven(Na)
a Aj aj mu ze rtů proklouzlo jen(Na)
zřel na ženu děti(Na)
a potom zalit tím jasem(Na)
on polohlasem(Na)
si písničku počal radostnou pěti(Na)
o milé pěšině o zlatém poli(Na)
kde srdce bolí(Na)
když hoří mák(Na)
Po muži žena se ohlédla prudce(Na)
Šla s ním tou pěšinou šla ruku v ruce(Na)
jak dávno to už(Na)
A bylo jí jak by to nezpíval muž(Na)
ale ten pták(Na)
jako by zpíval to zlatý pták(Na)