LESY
Jak modrými se tmíte pod nebesy,
zřím s láskou na vás, lesy, moje lesy!
A hlavou mojí zadumanou letí,
jak vašich korun milý táhlý šum,
co od dětství jsem ke dnešním až dnům
chvil sladkých prožil v svěží vaší změti.
Zprv za motýlem dal jsem se k vám v let,
zrak lákal skály mech i zlatý květ,
kapradin vějíř, jahod zralý plod,
jenž rděl se nachem ve vysoké trávě;
sled zkamenělých tvorů zvedal v slávě
jsem v starém lomu, z čistých píval vod.
Leč zvolna počlo všecko řečí jinou
mluviti ke mně. Ne, to nebyl již
jen listí šum, co vzduchem vlá – ó, slyš,
to šept a vzdech a ston, to tiché plynou
sny lesa, jeho paměti a báje,
to pohádka (a já jí rozumím!),
co zní a dýše kol a v šeru hraje
a opřádá mne snění pavučinou.
A já jsem znám, ó, já jsem znám tak s vším!
Keř vítá mne, a strom mi vypravuje,
zřím kahan gnómů blýskat v šeru sluje,
řad postav táhnout z hlubin tajemných;
93
roj elfů šplhá na ohebné stonky,
ti honí se a ti se kryjí v zvonky,
a rusalčin kdes zazněl sladký smích.
Pak do pradávné vesnívám se doby,
kdy hvozd a hvozd jen kolem v šíř i dál
a bratr zvěrů, drsný člověk skal,
z medvědí kůže hrubý šat si robí.
Zřím: Na temeni vrchu oheň vzplál,
snad žertvu bohům zapálil žrec vzňatý,
snad signál k boji to... a z dálky v sluch
mi padá pokřik válečný a ruch,
a štíty duní, třeskně znějí mlaty...
Ne, vše to sen... Kol hluboký je klid.
Kam v pošetilém zabloudil jsem snění?
A přece zas, jak spásy když mi není,
za chvíli slyším lesní rohy znít,
a v lesní úval, chladný tak a šerý,
tlum sjíždí pánů vznešených a dam
v sametu tmavém s vlajícími pery;
a na psovodů šňůře skorem škrtí
se, zdržováni mocně, diví chrti,
jak chtějí v před jen k temným houštinám.
Zní halas lovu kol a ve snech ruší
a vytržení zbožném eremitu,
jenž pod skalou kdes v poustky svojí skrytu
samotou z hříchu očišťuje duši...
Tak sníval jsem... To bylo v onen čas,
kdy prvních písní nesmělý dech třás
94
se na rtech mých. Leč když jsem, leže v mechu,
do korun díval se a v dumách zřel,
jak vítr nejdřív jednu rozechvěl,
pak druhou, třetí v horoucím svém dechu,
až celý les se v změti rozkolíbal
a rozezvučel jako slap a hýbal:
tu zchvátila mne touha strhnout dav
a na křídlech vznést písní čaru plnou,
sta duší rozchvít vzletu širou vlnou
a kouzlem ovát na tisíce hlav.
Mé čelo žhnulo, srdce plálo horce,
a mnohou píseň radosti i hoře
jsem vyvážil z dna šumícího moře
vašeho, lesy, s tichým plesem norce.
A pozděj prchal ve vaši jsem tiš
s obrazem drahým v srdci, kříž a kříž,
bloudíval spletí cest i houští vonnou,
z tmy hlubin třpyt' mi drahých očí plam,
a nikdo, nikdo neviděl mne tam
rozpínat náruč větví za oponou,
jen vy, ó, lesy, důvěrníci lásky.
Chvil vzpomínám, kdy pod klenbou jsem temnou
dlaň drahou k ústům zved a cítil, se mnou
že štěstí jde. A vy tak zářily jste,
mé lesy, jako úsměv duše čisté,
a ptáci jak by spojili své hlásky
v jedinou píseň blaha. Kde zní dnes?
Šel život dál... A často pak jsem ztrácel
95
se v stíny vaše, jizev pln a ran,
když osud sny a snahy moje kácel
a za mnou smích se kruté zloby nes
jak sykot hadí, krákot černých vran.
A klid váš zase mír mé duši vracel
a víru v sebe. Tratil se můj stesk,
když spatřil jsem, jak vichry rvou vás divé
a přece vzdorně stojíte jak dříve,
jak po mnohém sjel kmeni modrý blesk,
leč nezdolal jej.
Tak jsme žili spolu,
ó, lesy moje, v radosti i bolu,
a doposud můj krok rád k vám se béře
pro těchu, píseň, vzpomínku a snění,
pro chvíli klidu, pro mžik zapomnění,
kde nevyruším nikoho krom zvěře;
kde přátelé, již nezkřiví mně vlásku
a vítají mne vlídně ve svůj střed,
kde netřeba mi kroužit zdobných vět
a na tvář tisknout licoměrnou masku,
kde volně dýchat lze a bázně prost
si vzdychnout mohu, vzkřiknout z duše hloubí
a nechat v dáli svět a společnost
s hrou, shonem všedním, s nímž se krutost snoubí,
a do modrých se výšin jenom dívat
a nad hlavou čas nechat tiše splývat...
96
OBSAH
Temno – Svit5
Jitro v lese11
Ranní píseň lesa15
Sen21
Lesní potok25
Strž29
Poledne v lese33
U lesní tůně37
Když táhla bouř lesem41
V březovém lese45
Zlatá tůň49
Soumrak53
Břízy57
Lesní stezkou61
Staré stromy65
Západ v lese69
Rybník u lesa73
Večerní píseň77
Cesta k lesu81
Za štěstím85
V měsíčné noci89
Lesy93
E: js; 2002
99