RYBNÍKY.

Antonín Klášterský

My z jižních Čech vidíme dvakrát nebe: nad hlavou jedno, druhé u svých nohou na hládi rybníků, jež, kam jen mohou zalétnout oči, zříme kolem sebe. V té zeleni luk, v úsměvném tom kraji se démanty být rozsetými zdají, jež září v slunci. Jejich nad hladinou když skláníš se však a hled v dál se hříží, jak když se nebe samo k tobě níží, oblaka bílá po hládi se šinou, a hvězdy večer planou za soumraku zde pod tebou, i měsíc, bledý duch. Ó, kde moh více k lidu mluvit Bůh, kde víc se duše zasnít o zázraku žití i smrti, o čistotě, vině než v tišinách těch, před tou plání vodní, jež klidná, rovná, zrak svůj kamkol vbodni, v těch starých vrb neb dubů, olší stíně? Jak ticho tu! Jak mysl zamotává se sama v sebe! Jaký mír a lad! Jen žába žblunkne, zavlní se tráva, vlny se zčeří vodní havětí, pár bílých racků s křikem přeletí, a zase ticho. Nad vrbovkou v květu modravá šídla stíhají se v letu, a chladná táhne vůně. Rákos šelestí, jak sladký šepot lásky zněl by kradí ti v sluch pln slibů, ve sny o štěstí, jak, přivřený zrak, byl bys zkolébáván. A čela tvého chladný tkne se závan, jak když tě ruka milenčina hladí...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

5. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

V LESE. (Josef Václav Sládek)
Asyl v lesích. (Alois Škampa)
U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
IV. V poli rád se procházívám (Josef Uhlíř)
BALLADA (Růžena Jesenská)
Slza. (Xaver Dvořák)
ADAGIO. (Jaroslav Vrchlický)
Jak s nebe sletlý... (Rudolf Richard Hofmeister)
OBERON (Jan Opolský)
ČERVNOVÁ PROCHÁZKA. (Jaroslav Vrchlický)