STRÁŽ MRTVÝCH.

Antonín Klášterský

Je noc. Vše mlčí. Hvězdy množí se v mléčném pasu stříbrném, spí ptáci v hnízdech, lidé v loži, a nejhlouběj’ ti pod drnem. A měsíc z bílých mráčků časem stře nad nimi síť za ticha, a vánek táhne thují vlasem, jak když to mrtvý oddýchá. Jen tam nad novým hrobem v říze, hle, bílá svítí postava, jak z paprskové svojí příze když měsíc sám ji utkává. Jak slét’ by anděl míru bílý, jak nová socha z kamene, tak stojí tam a hlavu chýlí, rty němé, oči zamčené. Svým nad rovem ta dívka svěží, než nový den se rozední, sen umrlých dnes tichý střeží, že přišla spat k nim poslední. Měsíc se krade v její stopu, rubášem větřík povívá, kde uschla krůpěj při výkropu, tam rosa padá chladivá. A v její tváři bledé, siné ni strach ni ples ni stesk ni žal – ó, jak bych rád dnes, mlžný stíne, ó, jak bych rád tě vystřídal!

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

184. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Přání. (Jan Ježek)
  2. Idylla. (Alois Škampa)
  3. BAJKA. (Antonín Klášterský)
  4. Snění v lese. (Alois Škampa)
  5. S večerem. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Pavouk. (Alfons Breska)
  7. XX. Vzpomínka. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Já bledý pěvec, pěvec smutný (Jiřík Luděk Moravský)
  9. DĚTSKÉ SNY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Na bílé stezce jasná záře plane, ( H. Uden)