MEZI DRUHY.

Antonín Klášterský

Zas usednu si v kruhu mezi vámi, mí druzi staří, na kus pohovoru; vše zladí mi, vše zcelí hlas váš známý, co puklo ve mně ve dnech všedních sporů. Ej, jak jsi – řeknu – vyrost, brachu milý, a ty, můj drahý, nějak se mi kloníš – jak? tuhá zima? větry prudké byly? Jdi bloudku, divné myšlénky to honíš... A počnem zticha, jak když chví se listí, si povídati v šeré vaší hluši, sny dávné, staré upomínky přísti, vy mně – já vám – mám plnou toho duši. Co za ten rok se s námi stalo všecko, co bolelo a přebolelo zase, si řeknem, jak když zpovídá se děcko, bez bázně, že kdo po úsměšku pase. Vy nejste podlí, vy mne nezradíte, mě nesrazíte – nejste bez svědomí, zde zapomenu lidské zloby líté, mí kamarádi zlatí, lesní stromy!

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

141. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PRO NOVOU BOLEST (Jiří Mahen)
  2. MŮJ ŽIVOT (Karel Václav Rais)
  3. Spadalé listí. (Anna Simerská)
  4. STARÁ VES. (Jan Opolský)
  5. Průvodem. (Adolf Heyduk)
  6. Molière. (Jaroslav Vrchlický)
  7. I. Zní hvozdem vlhkým toužná píseň táhlá (František Leubner)
  8. Když Tvou ručku měkkých pavučin (Josef Holý)
  9. PROBUZENÍ. (František Kyselý)
  10. PÍSEŇ. (Josef Merhaut)