Svému doutníku.

Antonín Klášterský

Jsem s tebou sám – tak často sám tu zbudu. Jsi jak můj druh, jenž odhání mi nudu, tak jasně pláš jak mlhou zraky vlčí, a co kol nás, vše hluché je a mlčí. A jak tvůj dým se šedomodrý vine, svůj spřádám sen. A cesty vidím stinné, a touhou hned jsa po venkově jatý, už vidím, kouř jak modrý stoupá z chaty a z polí dál, z ohníčku drobných dětí, co praská klesť, jak vzhůru k nebi letí. Tou dobou vždy jsme z toulky jeli domů – všech vzpomínám – ve stínech starých stromů. A kolem kol, klidnými pod nebesy, kam padl hled, jak dým tvůj modré lesy...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

750. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  2. ODPOVĚĎ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. DOMOV (Božena Benešová)
  4. Autoportrét v červnu (Stanislav Kostka Neumann)
  5. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  6. NÁVRAT. (Adolf Červinka)
  7. TAJEMSTVÍ BŘEZOVÉHO HÁJE (Antonín Sova)
  8. KOSA. (Karel Červinka)
  9. DO MÉ SAMOTY... (František Táborský)
  10. RODNÝ KRAJ (Jiří Mahen)