Topoly.

Antonín Klášterský

Jak rád mám topoly! Cos výš a výš je láká nad hroudu, v které tkví, nad země rmut a prach, blíž k slunci, ku hvězdám, v říš vichřice i ptáka, do bílých oblaků, v červánků žhoucí nach. Mám rád je u cesty, jež běží rovna stolu, co padá přes ni stín těch dlouhých alejí, jak stříbrem políval by kdos je s hora dolů, když větry letí kol a list jim rozchvějí. Však ještě raději, když naše vísky střeží, jak obr nepohnut by nad ní hlídkou stál, nad nízkou chatrčí i nad kostelní věží, a přímý, vysoký se díval v modrou dál. Je léto a je žár, tam dole všecko zprahlé, jak v kapkách žhavý kov by padal od nebes, pak z dálky zahřímá a tmí a tmí se náhle... Pod štíhlým topolem se bělá klidná ves. Snad ví, že hlídá ji, ta malá každá chýže, že ti, kdo pod ním tu, jsou dobře ukryti; a než by pustil děs a zlobu nebes níže, že raděj’ padne sám a blesky zachytí!

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

121. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  3. Noci na venkově. (Jaroslav Vrchlický)
  4. DOMOV (Božena Benešová)
  5. ČERNÁ PRSŤ. (Antonín Sova)
  6. None (Karel Leger)
  7. LÉTO DUŠE (Antonín Sova)
  8. ROZLITÉ VODY. (Jaroslav Vrchlický)
  9. CESTOU Z MNÍŠKU NA SKALKU. (Emanuel Čenkov)
  10. Oblaka. (Stanislav Kostka Neumann)